Jsem zatím doma s dětmi a právě tady se cítím celkem svobodně. Rodičovská dovolená se ale chýlí ke konci a ze mě se opět stane křeček v kleci
Utéct do lesů, začít něco nového - divadlo, malování - úžasný nápad. Ale jak žít se 2 malými dětmi bez peněz? Manžel sice vydělává, ale přece nehodím své VŠ vzdělání za hlavu a nenechám ho se udřít? (I když jeho dřina má tu výhodu, že je jeho vysněnou prací, prosadil se, přestože ho zejména rodiče odrazovali.) Není to můj vysněný obor - jak s oblibou říkám, jinam než na práva mě nevzali
- ale stále inklinuju spíš k tomu, dělat něco v oboru. Bohužel nemám žhavé zaujetí pro cokoliv, co by mě víc bavilo, a když už bych něco takového našla, podráží mi neustále nohy vědomí, že v tom nikdy (už) nebudu dost dobrá...
Jo, jsem ukázkový křeček v kleci
Přestože příběh je evidentně smyšlený a svým způsobem asi i trochu naivní, jeho základ je reálný (aspoň pro ty z nás, co jsme patrně také trochu naivní
).
Jak moc mi už řadu let mluví z duše Nohavicův text "Já chi mít čapku s bambulí nahoře..."