Přidat názor k článku Křeček v kleci

Myslím, že pravděpodobnost toho, že by člověk více než 50 let (předpokládám, že přes padesát - pokud měl dospělé děti, které měl po 30) dělal soustavně JEN to co je "spravné", je dost malá.

- Život přináší různé etapy, jejichž cílem je konfrontace sebe sama s okolím světem např. puberta. Pokud projevy puberty potlačí okolí, člověk bývá jak urvaný, když se vymaní z rodičovské péče. To bývá dost vidět třeba na začátku studentského života v jiném městě.

- Žije-li člověk dlouhodobě v nesouladu s vlastním já, může "zasáhnout" nemoc. Pokud ne přímo nemoc, tak minimálně se člověk dopracuje k psychosomatickým potížím. Já osobně věřím, že by asi zasáhl i "osud" - třeba úraz, který by mu dovolil odpočinout, přehodnotit.

- Pokud byl skutečně tak dobrý v profesi a disciplinovaný, v době důchodu byl byl pravděpodobně "za vodou" - možná rentiér a maloval by mohl, aniž by krkolomně opouštěl své účty, domy, manželku.

- Anebo mu to všechno začalo lézt na nervy a měl potřebu se toho zbavit. To chápu, ano člověk v přemíře všeho, může odejít do kláštěra, jít sekat kytky. Ale to se nedá svádět na to, že mu rodiče vštěpovali, že se má dobře učit. To je alibismus. V tomto případě by bylo poctivé říct, jo měl jsem toho plné kecky, potřebuji vydechnout.

Je to co ty píšeš, to nejméně pravděpodobné se stalo, ale já v tom vidím těch příběhu víc.