Já bych to zas tak nezavrhovala. Moje dcera by tu zátěž např. zvládla levou zadní. Do školky šla ve 2,5 roce, protože potřebovala společnost dětí a za dětmi utíkala. když chodila školka na louku za naši zahradu, chodila mi ji učitelka vracet, když se děti do školky vracely a náš dvouleťák s nimi jít nemohl. Číst se naučila ve 4 letech, v 5 zvládla matematiku. Neučili jsme ji, jsem odpůrce učení, ale když se dítě zeptá, odpovím. Jediné, co neuměla, bylo psaní, a taky ji absolutně nebavilo. Po první třídě škola navrhla přeskočení ročníku a umístění dítka do 3. třídy. Na to byla nutné pedagogicko-psychologická poradna. Tam jsme se shodly v tom, že ani přeskočení třídy nic neřeší, to do půl roku dožene a jsme tam, kde jsme byly. Jediným řešením bylo umístění dítka na náročnější školu, v jejím případě na jazykovou ZŠ. Ta byla ale až od 3. ročníku. 2. třídu školní docházky dítko i já doslova přetrpělo. Dítě se ve škole nudilo a poflakovalo. Až 3. třída ho postavila na nohy, protože mu začala konečně dávat dostatek podnětů. Nejlepší na tom bylo to, že se tam sešly děti, které do té doby školu zvládaly levou zadní, ale tady byly všechny na stejné startovní čáře a byly najednou nuceny zabrat a začít se učit.
Ono jde hlavně o to, co dítku prospívá. Dítě s normální inteligencí ten nápor zvládnout nemusí, dítko bystřejší problém nemá. Stejně tak může mít problém dítko poněkud opožděnější, hravější, které dozraje později.
Předchozí