Přidat názor k článku Únava matek

V některých částech se bohužel poznávám. Sice na dítě převážně nekřičím, ale začínám být agresivní v reakci na takové ty běžné manželovy poznámky jako "nemůžu najít pyžamo" (je v posteli, jenže se tam nepodíval), "kde je ten guláš" (v lednici, jenže se tam nepodíval), "kde je nočník" (u dveří, je tam pořád, jenže se tam nepodíval), "máme marmeládu?" (ano, máme, je v potravinové skříni, jenže se tam nepodíval)... Máma nekojila, neboť nemohla. Do práce šla brzo, protože musela, zůstala jsem doma s prababičkou. Za aktivní a přemýšlivou se ráda prohlásím. A poté, co jsem se rok nevyspala, mám teď pocit, že mi jakákoli doba spánku prostě nestačí, jenže zároveň jakmile dám dítě spát, chci udělat co nejvíc věcí, abych se udržela mentálně na úrovni dospělého (chci si přečíst noviny, chci sledovat svůj obor...), takže najednou je půlnoc a já se ještě neuložila. Unavená jsem skoro pořád, ale odmítám uznat, že by to byl únavový syndrom.