moc hezky napsáno, muž je blíž, po narození dítěte začal odjíždět v neděli a vracel se v sobotu. Jednou jsem ho požádala o hlídání, když jsem šla za přítelkyni do nemocnice, po 20-ti minutách volal, že se malý vzbudil (cca 1rok) a musela jsem dom, když jsem přijela čučel do počítače a syna na klíně, ani ho nenapadlo jej uspat. A když jsem šla do práce, tak mi sdělil, ať si najdu práci, tak ať vydělám, ale jemu se život nezmění. Nikdy ho nezavedl nebo nevyzvedl ze školky, nebo nějakého kroužku. Já mám však to štěstí, že jsem z dítěte nikdy unavená nebyla, i při mateřské jsem manželovi dělala účto a nejen jemu, dneska je klukovi 8 a stále si užívám chvíle s ním. Je pravda, že nechodím nikam, ale mí známí si navykli, že když chceme zapařit, tak u nás, když chci do divadla, tak se synem. Prostě jsem vzala co je a s tím jsem se naučila žít tak ať mě život baví a syn je taky spokojen. Co jsem obětovala je další dítě, to bych sama v tomto procesu nezvládla. Vždycky to nějak jde, hodně záleží na tom, jestli si budeme ztěžovat, nebo si to přizpůsobíme, tak ať nám to vyhovuje. A někdy musíme slevit. Ale důležité je ať jsme šťastné mamky a ty naše děti taky. Tak udělejme vše pro to, abychom ty chvíle prožité spolu si fakt užili. Jednou odrostou a odejdou.
Předchozí