Přidat názor k článku Jak se vychovává v Anglii

Tak opravdu nechápu, v čem je anglická výchova "DRSNĚJŠÍ" než ta česká. Tedy lépe řečeno vím, ale rozhodně to není v těch bodech, o kterých píše autorka. Sama jsem v Anglii trávila rok života jako au-pair (bylo mi 26 takže žádné zelené mládí) a sama mám nyní dva syny (2,5roku a 1 rok). Anglie mi dala jedno velké pozitivum. Když jsem čekala prvního chlapečka (dva roky po Anglii), jasně jsem díky Anglii a jejich výchově věděla, co nechci dělat ani dětem ani sobě.

Když jsem zjistila, že jsem těhotná, má gynekoložka mi to potvrdila a také mi řekla, abych přišla v 11tém týdnu, kdy mi i vystavila průkazku. Nevidím na tom nic divného. Oba moji synové byli do svého pokojíčku přestěhováni kolem 5tého měsíce, od 11tého měsíce mladšího spí spolu v pokojíčku. Sice se v noci celkem budili, ale v noci jsem kojení utla kolem 7mého měsíce (přes den oba do roku) a prostě je šla vždycky jen utěšit, když plakali nebo jim vypadl dudel atd. atd. Rozhodně se díky tomu necítím být drsná matka.

Naopak, co mi v Anglii přijde drsné je to, že rodiče na své děti nemají nikdy čas. Nebyl to případ jen mé rodiny (oba rodiče odcházeli v 7 ráno a vraceli se mezi 6-7 večer), ale všech rodin, kde jsem měla kamarádky. Ještě horší mi ovšem přišlo, když byla žena doma a starala se au-pair, aby paní měla klid a volno. TO mi přijde hodně drsné. Rok mateřské si nedovedu představit. Vždyť v roce je to stále mrňousek. Já měla v Anglii děti 7 a 9 let a můžu vám říct, že obě své rodiče potřebovali a nejednou mi plakali do polštáře a na rameni, že maminka není doma. Au-pair se jim měnily co rok (lepší varianta, byly i případy co půl roku) a oni neměli jedinou životní jistotu. To, že se v Anglii neoblékají je obecně známý fakt a to, že nikdy netopí, natož, aby jim izolovala okna ani neupozorňuji. Jsou prostě zvláštní. Můj manžel je statik a v Anglii pracuje v oboru a vždy je v šoku, že žena odejde porodit a do 3-6 měsíců je zpět v práci. Ale rozhodně to není proto, že by na tom byli finančně špatně. Oni prostě mají kariéru na předním místě. Samozřejmně, nechci paušalizovat, je i plno maminek doma, ale spíše znám rodiny s tímto průběhem.

Vždycky mě takovéhle články nadzvednou. Sama jsem zažila výchovu v Anglii a ta takzvaná volnost a samostatnost vede jen k tomu, že ty děti jsou totálně nevychované a agresivní. Vše se jim povolí, odpustí a za nic nenásleduje trest. Ano, s tou školou (školkou) máte pravdu, nejsou stresování, ale pak to vypadá tak, že v 7mi letech neumí napsat své jméno, protože i když ho napíší špatně, tak dostanou pochvalu. Pochval si tedy vůbec neváží, nejsou pro ně vzácné. Stejně, jako anglické pokrytectví např. co se týká třídění odpadů. V Londýně jsme s manželem neviděli nikoho, kdo by třídil, ale v každé firmě máte striktní směrnice co a jak. V "mé" rodině otec pálil VEŠKERÝ (i plast) odpad na zahradě, ale malá dcera byla v EKO-teamu. Prostě Anglie je dle mých zkušeností země plná paradoxů, ale rozhodně to není země, kde bych chtěla žít a vychovávat svoje děti.