Já myslím, že Věra rozhodně nemá na svou babičku tak vyhraněný názor, jak jí podsouváš.
Jinak, děti tehdy možná běžně nestudovali, ale dle článku byla otázka postavena jasně - buď studia, nebo barák. Takže pokud by nestavěli barák, tak by syn studovat mohl (z kontextu vyplívá, že měli kde bydlet)
Takovým způsobem, jako Věřina babička, tehdy praly všechny ženy (máchání prádla v zimě v řece), pračky tehdy prostě ještě nebyly rozšířené. Tím to nesnižuji, jen říkám, že babička prostě (bohužel) neměla jinou možnost.
Zatrpklosti a rivality vůči Anušce jsem si nikde nevšimla.
Zato jsem si všimla babiččiných opakovaných výtek vůči Věře, že není kluk a vůči mamince že porodila další holku (proč vůbec měla vlastní dítě a nestarala se raděli o sirotka) a kluk že jí umřel.
Věru musela ke křtu odnést samotná kmotra, do kostela jiného vyznání, což babičce nevadilo, když nebyla kluk. Zato dědice (Pepíčka) si vyfouknout nenechali a odnesli ho ke křtu sami. Tenkrát to byl možná normální přístup, ale z dnešního pohledu dost nestandartní.
A jestli synovi navrhla, aby nemocnou snachu odvezl k její rodině a jestli se neuzdraví, ať se odtamtuď nevrací - to je docela síla a na dobrých vztazích to rozhodně nepřidá.
A řečma, že asi dělá všechno špatně, když jí Pepíček umřel, mamince rozhodně nepřidala.
Předchozí