Přidat názor k článku Jak jsem kojila aneb Na cestě

Můj první syn měl také pět kilo. Když na mě prvně otevřel svojí pusu, hladovou, měla jsem pocit, že mi spolkne prso celé. Narodil se CS a já jsem po celodenním rodění usnula jak špalek. Ne tak můj obík. První pití odmítl, ale o půlnoci bořil porodnici řevem, že má hlad. Naštěstí jsem rodila v požehnané době a dostal trochu UM. Takto jsem ho došťouchávala ještě asi čtyři dny, než jsem mu začala stačit s vlastnímí zásobami. Protože měl velkou pusu, ale ne smrtelný hlad, žádné komplikace se nekonali a já se divila, co kdo s těmi rozpraskanými bradavkami má.
U druhého syna, jsem si již vše "vychutnala" i s laktačními krizemi. Celá rodina lehla chřipkou téměř prasečí a já jsem veškerou energii potřebovala, abych se také nesložila. Takže mléka bylo pomálu, syn sál jak říčný a já byla jak zpuchřelá guma. Ale také jsem vytrvala.
Co jsem vyzkoumala : Dobře mě pomáhala genciánová violeť a větrat. Dále na vše se vykašlat a kdykoli syn spal, jíst a pít a tak pořád dokola. Odstříkat po pití ještě trošku, aby příště bylo o tu trošku víc. Nalitá prsa připravit před pitím teplou žínkou a odstříkáním.
Prvního syna jsem odstavila, když jsme čekala druhého. Ve dne na pití zapomínal a v noci jsme si dali závazek, že to nejdřív zkusíme jen s vodou a když by to jó nešlo, tak pak mlíčko. Nakonec jsme to zvládli.