Přidat názor k článku Rodili jsme doma

Můj první porod trval od probuzení se (v 6:30 ráno), kdy jsem ani ještě nevěděla, že začínám rodit, do konce (10:30 dopoledne) přesně 4 hodiny. V těch 6:30 ráno jsem jen cítila, že se se mnou COSI děje, stahy začaly o hodinu později, byly hned pravidelné po 4 minutách a tak jsme se vypravili do porodnice (od nás 40 km). V 8:30 na příjmu se zeptali kolikátý porod to je a když jsem řekla, že první, odmávli mne na hekárnu a více se o mne nezajímali. Když jsem se v 10 hodin začala obávat, že tam sama i porodím a šla jsem hledat sestru či doktora, našla jsem je všechny pohromadě na sesterně, jak popíjí kafíčko. "Copak chcete, maminko?" zeptala se celkem vlídně jedna sestra. Tak jsem pravila, že se bojím, že na té hekárně porodím. Sestra se zasmála a doktorka se zvedla s pokrčením ramen, že tady tu poplašenou prvorodičku vyšetří, když ta si myslí.....
Odvedla mne na vyšetřovnu, koukla mezi nohy a v tom začal fofr. "Ale vy rodíte!!!" - pravila jsem, že jim to říkám už půldruhé hodiny, ale oni mi nevěřili...
Kdybych nebyla povaha, jaká jsem a poslušně ležela na hekárně ještě chvíli, tak jsem tam - sama a bez porodní asitentky - třeba i porodila... Nevím, jak by to bylo dopadlo, asi i dobře, ale co kdyby ne - kdo by byl na vině????? A to jsem byla v porodnici - o domácím porodu jsem ani nauvažovala (před 23 lety se o tom u nás snad ani uvažovat nedalo...).

Simča