Přidat názor k článku Maminky, važte si české mateřské…

No mazec.
Po přečtení příspěvku na mě dolehl smutek. Vždycky jsem věděla jedno, že chci být s dítětem do školky, že si s ním chci užít vše, co k tomu patří, a rozhodně mě ani nenapadlo cítit se odstrčeně, osaměle a v depresi, že jsem doma. Pravda, dost lidí se mě ptá, jestli mě to už neleze na mozek (jsem totiž známá svou akčností a neustálou nějakou činností), asi si myslí, že se nutně musím doma nudit. Ale opak je pravdou, vždycky se tomu akorát zasměju..nudit se? Tak to vážně nehrozí! Že je každý den stejný? Možná to tak bylo s novorozenětem, možná chvíli ještě i s kojencem...ale malá je asi trošku po mě, a samozřejmě po tatínkovi, z obou má asi to nejakčnější co našla, takže o cvrkot není nouze. Pořád se dělo a děje něco, každý den mě dokáže překvapit, šokovat, rozesmát... Ano, někdy je to opravdu náročné, ale pak se to škvrně k vám přitulí a řekne něco tak úžasného, že z toho začne srdíčko bušit jak o závod. Ne, neumím se nudit ani na mateřské nebo rodičovské a frustrovaná z odloučení z kolektivu se necítím. Pravda, možná na to má vliv i to, co vlastně člověk dělá, kde pracuje.
Na závěr ještě bych chtěla napsat svůj vlastní dojem z takového uspěchaného návratu matky do práce. V šesti měsících mě máma odvezla k babičce a šla zpátky do práce. U babičky jsem vyrůstala vlastně celé dětství, do 18ti let, než jsem šla na vyšší odbornou školu. Ano, mámu jsem taky "potkávala" , zhruba od mých ...už nevím...osmi deseti let chodila k babičce na oběd, babi vařila zkrátka pro všechny. Občas jsem spávala i u mámy. Tehdy mi to ani tak nedocházelo, nedocházelo mi to ani později, protože jsem o tom vůbec nepřemýšlela. Ale teď vím, že to celé mělo hodně velký vliv na můj vztah k mámě. Není pro mě tím, čím babička. Plně jsem si to všechno uvědomila až u svého vlastního dítěte, dolehlo to na mě jak kladivo, a já jsem najednou věděla, že si neumím představit, co by mě donutilo takhle "odložit" dítě do péče kohokoli jiného, byť by to měla být moje matka. V tak těžké situaci tedy nebyla, aby to fakt musela udělat. Ale měla už synka, tak jí to zřejmě tak nepřišlo, nevím. No nic, už se stalo a lepší to mezi námi nebude.
Chtěla jsem jen napsat k článku vlastní zkušenost s vlivem brzkého odchodu matky do práce a přenechání výchovy někomu jinému. Věřím, že podobných lidí je víc, a možná že na nich to takový vliv nezanechalo.