Markéto - to je věc názoru. Snažím se věřit i mozkové chirurgyni, která své šestileté dítě viděla asi tak 4x v životě, že ho chtěla a miluje ho.
Za sebe se domnívám, že v životě lidském a v pracovních letech je 2x2 - 2x4 roky opravdu jen nepatrný zlomek, který může "přežít" každá. Okamžiky s dětmi se nikdy nevrátí - pořád je něco poprvé a nejvíc právě do těch 3 let.
Nicméně asi ne každou zajímá první krůček, první slovo, to, že je středem dětského vesmíru... Ne každou odrovná pocit, že dítěti poskytuje pocit bezpečí a jistoty neustálá matčina přítomnost. Může si pak dovolit odejít na libovolnou dobu, dítě nepláče. Je taky samostatnější - nedožaduje se neustálé pozornosti, aby si matku užilo atd. atd.
Ale to fakt jen za sebe
Částečný úvazek nebo práci z domova jakž takž chápu, ale porodit, vzpamatovat se, vrazit flašku chůvě a starej se, cizí člověče či cizí instituce...