Přidat názor k článku Maminky, važte si české mateřské…

ne vše, co se děje na západ od našich hranic musí být nutně lepší, než u nás.
Taky si myslím, že mám dítě ne proto, abych ho "měla", ale abych se s ním mazlila, hrála, vychovávala, předávala mu to nejlepší, co v sobě mám....

Moje matka, lékařka, musela nastoupit kvůli práci a já byla v jeslích, školkách, u chůvy, u babičky (kvůli časté nemocnosti). Dodnes matka lituje, že to nezařídila jinak.

Protože naše dítka máme pouze půjčená a to jen na kratičkou dobu. Ty tři roky, co jsme s nimi doma, strašně rychle utečou. Pak děti začnou chodit do školky a už si je vyzvedáváme ve tři, čtyři hodiny. Když vezmu v úvahu, že děti chodí v osm spát, máme je denně opravdu jen pár hodin. A z těch nám ještě ukrajují běžné povinnosti.
Pak začnou chodit do školy, osamostatní se, začnou chodit samy ven, budou mít své kamarády, zájmy....
Pak mají najednou patnáct a chtějí si žít vlastní život, pokud možno, ne s rodiči za zadkem..... no a pak jsou najednou dospělí, odejdou na výšku, nebo se odstěhují a zařizují si život...

Moje bývalá třídní nám na srazu říkala, že jedna dcera se vdala do Anglie, druhá tam odjela studovat (25 a 20 let). Jednou za čtvrt roku se vídají, skypují si, telefonují, mailují... Už tu ale nejsou, když se chce pomazlit, když si chce popovídat. Teď má čas na cestování, studování, kariéru.... Jenom ty děti se už nevrátí. Možná jednou vnoučata.... ale ta budou asi taky daleko.

Proto si užívejme každou minutu, kdy máme děti doma. Chápu, že jsou mezi námi takové, co mají pocit, že se to bez nich v práci neobejde, nebo nutně z existenčních důvodů potřebují pracovat. Dítě ale není rozečtená kniha, kterou jde odložit a pak se k ní za půl roku vrátit.
U děťátka je půl roku strašně moc, a dobrovolně se nechat okrádat o to nejkrásnější???

Já mám zdvojenou rodičovskou, hezky jednu za druhou, takže jsem doma šest let. V listopadu nastupuji. Užila jsem si to, svým způsobem se do práce i těším, ale vím, že se mi bude po dětech "stýskat".

A s tou prací to beru tak, že teď už budeme pracovat, dokud neumřeme, vzhledem k tomu, jak posunují hranici odchodu do důchodu. Tak proč si aspoň to mateřství neužít, když nám to zatím sociální zázemí státu umožňuje...