Tak nemůžu děkovat za něco, co si nepamatuju a zážitky můžu mít zprostředkovaně tak přes rodiče......To je jako by ses ptala dětí narozených doma, zda za to rodičům děkují........
Ano, svého tátu mám ráda a neskutečně si ho vážím. Mimojiné i proto, že když se mamka po porodu bráchy a mém prodělaném zánětu mozkových blan složila s únavovým syndromem, tak dost domácích poviností převzal za ní a nikdy jí ani slovem nevyčetl, co za celý den nezvládla.....Nevím, kolik chlapů z jeho generace by dokázalo překousnout, že kromě chození do práce od nevidim do nevidim vařit, prát, uklízet musí jen oni a že manželka se jakž takž dokáže postarat akorát o dítě a leckdy se nedokáže sama ani najíst.......ovlivnilo to dost můj pohled na rozdělení světa na ženský a mužský......Se mnou tehdy být doma nemohl - za a) by nebylo dost peněz, za b) rodičák pro chlapi neexistoval (což ještě více implikuje bod a) )
Předchozí