Auto používám taky - dítě se prospí a já výlety miluju. Pak si někde dám kafe, posedíme na břehu šumavské říčky a zas jedeme domů...
Nápady bych si psala ručně...
Ale jinak jsem velmi ráda, že máme letenská a stromovková hřiště jen jako sem tam povyražení - srazím se s dětnými i nedětnými přáteli, dáme piváka, děti se popelí v tom, co se nedá nazvat pískem (to je strašná věc - za našeho dětství se daly dělat třeba bábovky, teď je to jen popel a prach) a zase se vrátíme do hor, kde můžu jen otevřít dveře a dítě se vyplazí do trávy a do pískoviště s opravdovým pískem.
Já si můžu číst, psát na notebooku, zahradničit..., co mě napadne.
Každodenní táhnutí se na hřiště by mě zabilo!