Třeba v Norsku. Mateřská je tady rok, matka pobírá zhruba 90% platu. Po roku běžně ženy nastupují do svého původního zaměstnání a mají právo na částečný úvazek, 50%, 60%, ale i míň, záleží jak se domluví se zaměstnavatelem. Dítě můžou dát do školky/jeslí (bývá to dohromady, třídy podle věku) od věku půl roku, taky na částečný "úvazek". V předškolních zařízeních jsou tak 2-6dětí na jednu paní/pána (a né 20 jak mnohdy u nás). Ale matky se můžou rozhodnout i jinak, do dovršení 3let dítěte pobírají rodičovský příspěvek (3500NOK-co není moc, ale my třeba z platu manžela výcházíme v pohodě, což nemusí platit pro všechny rodiny), pokud dítě nenavštěvuje státní-obecné předškolní zařízení. Takže může při tom i pracovat, pokud má hlídání (rodiče, otec dětí, chůvy se tady na vesnici nevedou, ve městech to možná existuje). Na každé dítě jsou přídavky do 18let (na zdravé dítě měsíčně 950NOK), samozřejmě porodné. Taky znám ženy, které prostě zůstaly s dětma dýl, protože jednoducho na to měly nějaký důvod. Nikdo se nad tím, jak se kdo rozhodl nepozastavuje. Alespoň mně, jako cizinci, se to tak jeví. I když je pravda, že mně naše dětská sestra (vyššího věku) říkala, že je fajn, že jsem s dětma doma dýl, norské dámy - podle jejího názoru - nastupují do práce brzo. Všeobecně i matky starších dětí, nebo ženy s již dospělými dětmi pracují na částečné úvazky. Tady se totiž i starost o domácnost bere jako práce a je všeobecně známo, že ženy mají té práce doma víc (nebo jinak řečeno, zabere víc času), než muži (i když rodina bydlí v baráku, o který se musí muž starat).
Předchozí