Chtěla jsem i něco napsat, ale už to tu i zaznělo, tak se nebudu opakovat.
Každopádně jsem si vzpomněla na slova jedné feministky, která pravila, že pro ženy nejsou nepřítelem muži, ale jiné ženy.
I tato diskuse, opět - žena ženě vlkem.
Kdo je dlouho doma- špatně. Kdo je krátce doma-špatně. Kdo to skloubí- špatně, je to polovičaté, nebo to všude nejde.
Dejte si kafe, čokoládu, studenou sprchu nebo Lexaurin a nechte ostatní žít tak, jak si to zvolili
Autorkou popsaný model mi přijde šílený, i když věřím, že to tak nemá 100% Francouzek. Z modelu, jak žiju já, by zkolabovala možná i nefrancouzka
Důsledky si poneseme samy, tak co je komu do toho, zda jsme doma 6 týdnů či 8 let?