Ale Vy jste vůbec nepochopila, o co mi šlo. Samozřejmně, že máme pojistku, kdyby se manželovi něco stalo, samozřejmně, že se toho bojím (a ne kvůli penězům, ale kvůli tomu, že ho miluji). Úspory sice máme, ale ne nějáké závratné. Stačily by mi cca na půl roku placení hypo a jinak nic, ale to není to, o čem jsem psala.
Přece, pokud vyděláváte "Vaše" peníze, tak si je nemůžete nechat, abyste byla na manželovi "nezávislá". Manželství přeci je o závislosti (to neberte doslova). Když jsem si manžela brala, řekli jsme si v dobrém i zlém a prostě na sobě závislí jsme už jen proto, že kdyby se cokoli stalo mě, tak on má také velké potíže (např. jak se postarat o děti, které nechce nechávat jen chůvě, ale rád by se o ně staral sám. Jenže co pak s penězi, že? Potom asi nadstandartní příjmy nebudou, tak jako jsou teď.) Tedy úplně stejná otázka, jako je to pro mě. To mě ale neopravňuje (a ani jeho), abych si "ulívala" prachy bokem, kvůli tomu, že mě třeba jednou opustí. On to také nedělá. Přinese výplatní pásku a pošle peníze na účet a když jeden nebo druhý něco chceme, tak se vždy o všem domluvíme a když na to je, tak se to pořídí. Ale nechápu přístup, já si to vydělala je to mé:-(. Je to přece naše. To je to, co mi na Vašem příspěvku vadilo. Možná, že kdyby si lidé více naslouchali a méně se jistili do budoucna, tak by bylo všem lépe...
Předchozí