Přidat názor k článku Maminky, važte si české mateřské…

Šlo snad v nějaké jiné době o něco jiného? Vždy šlo o peníze, před vynálezem peněz o jídlo, skrátka o živobytí. A zajímala někoho někdy psychika (ne jenom dětí) víc než dnes? Věnovali se rodiče dětem někdy v minulosti víc než teď? Kdy bylo líp než teď? Myslím to obecně...nikdy.
Mění se jen forma toho, co děláme, pořád je to to samé. Ulehčujeme si jednu práci, abychom mohli udělat práci jinou...
A pro ilustraci, uvádím příklad, jaká byla doba, kdy nešlo o kariéru (o peníze ovšem ano): rodiče mého dědečka odešli na větší část roku do Čech pracovat na statek, doma zanechali dědu jako tříletého a jeho osmiletého bratra s babičkou, která vůbec nemohla chodit - o všechno se staral ten starší kluk, včetně vaření..o roční holčičku se starala nějaká jiná rodina, děda spomínal, jak často plakal.
Všeobecně v té době, ani jakékoli době před tím neplatilo, že by se o dítě starala výlučně matka. U prvních dětí to třeba ještě šlo, ale velkou část starostlivosti přebíraly starší děti, případně babička, sestry, švagrové...muži starost o děti přebírali opravdu je tehdy, když žena umřela...Častokrát se stávalo, že dítě zanechaly doma samotné, protože bylo nutné jít na pole, na trh...A děti byly od mala v kolektivu jiných dětí, jak svých početných sourozenců, tak širší rodiny.
O psychiku dítěte sa opravdu staral málokdo, šlo spíš o to, aby poslouchaly a přežily. Ale třeba měli víc času na povídání s nimi, protože většina prací byla manuální a my se dnes živíme spíš prací psychickou. Vidím to na sobě a mých dětech: můžu uklízet, vařit, plíst, makat v zahradě - dělat jakoukoli manuální práci, protože si s nimi povídám a plně je vnímám. ale sednout za počítač si opravdu nemohu, už i jako mimina cítili, že si je nevšímám, že se soustředím na něco jiného...i když odpovídám.
Ale je vidět, že lidem na dětech záleží, proto se to vlastně jen zlepšuje a pořád je co zlepšovat. Ale kdyš slyším, nebo čtu "v dnešní době" a následuje za tím, že je něco horší...tak nestíhám otevírat oči...
Je ale dobře, že se o tom diskutuje...tak, jako se diskuje na tyto témata už tisíce let.
A co cítí nebo necítí mozková chirurgyně, mě bude zajímat pouze tehdy, pokud se mi ona bude s tím chtít svěřit. A rozhodně ji nehodlám za to hodnotit, to zhodnotí její děti.