Přidat názor k článku Maminky, važte si české mateřské…

absolutně chápu, mám podobné zkušenosti. Pracovala jsem jako aupair 2,5 roku u jedné rakouské rodiny. Zažívala jsem tam dosti podobný scénář, pouze s tím rozdílem, že jsem se starala o jednoho chlapečka. Když jsem k nim nastoupila, bylo mu jen 6 měsíců. Byla to práce od rána, začínala jsem mezi 7 a 9 hodinou, jak kdy. Matka dítěte se vracela večer, mezi 19 a 21 hodinou, s tím, že když přišla domů, šla běhat a věnovat se jiným věcem, hlavně né dítěti! To řvalo, protože vidělo matku a chtělo k ní, bylo moc hladové po lásce a jejím objetí matky a péči. Se mnou bylo dětátko sice spokojené, hezky si hrálo, dobře jedlo, celkem i spalo po obědě, ale jakmile přišla začlo vyvádět a nebylo k utišení, večer nechtělo jít nikdy spát, dávat ho spát bylo pro mne utrpením, oni ho totiž učili držet za ručičku, takže on mi žmoulal ruku, jak ste mu ji vzali začal řvát, jenže oni se o něj strašně báli, že když brečí tak mu něco je, a hned ho zase chytli za tu ručičku... no naprosto nekonečný. Na tohle je potřeba mít skutečně silné nervy, odehrávalo se tam hodně scén - když přihlížíte a přesně vidíte, co byste až jednou budete mít vlastní dítě sami určitě neudělali.

Žila jsem s celou tou rodinou v jejich velkém 4-patrovém bytě, a bylo to hodně psychicky náročné. Ale protože jsem o tu práci hodně stála (i když jsem pořád hledala něco jiného), musela jsem to, co jsem u nich viděla, způsob výchovy a zacházení, hodně v sobě zpracovávat, abych tam vůbec vydržela. To malé dítě mělo hodně zdravotní problémy, paní ho nikdy nekojila, sama přiznala že si dítě podířila kvůli vlivu společnosti, bylo jí tenkrát 35. Mě bylo 25... Otec pracoval ve sportovnám klubu a domů chodil kolem 23 hodiny, o dítě se nijak zvlášť nestaral. Víkendy trávila rodina s dítětem, po každém víkendu mělo dítě boule a modřiny, po týdnu se mnou žádnou...

Pak jsem ještě s nimi zažila její druhé těhotenství, ta ženská byla hodně nespokojená v době těhotenství, protože ho nechtěla, na mateřskou vůbec nešla, byla asi týden doma! Nekojila, nic neměla. Přitom to byla rodina bohatá a ona měla vlastní firmu, mohla si zůstat doma jak dlouho chtěla. Ona ale nechtěla. Asi dvoutýdenní dítě vrzla hned aupairce, tedy mě. Bylo to na mě moc...