Cindy - nojo, budiž mu skála lehká
Kdo s čím zachází, tím také schází.
Domnívám se, že jeden z hromadně viditelných důsledků výchovy a vývoje téměř bez rodičů je "svoboda" a schopnost na ničem nijak nelpět (na rodičích, na dětech, na vlasti, na práci...).
Má to své výhody - tito lidé jsou schopni cestovat, studovat, studovat v zahraničí, být skvělí a úspěšní, sebevědomí...
Ale ve vztazích jsou mrzáci, protože právě na ničem neumí "viset", tedy ani na ženě-muži, na dětech, natožpak na rodičích či nějakých příbuzných, citově lpět demograficky...směšné a svazující!
Pro mnohé je to však osvobozující vize.
Manželé žijí vedle sebe, nebo se téměř nevídají, s dětmi zacházejí stejně, jako bylo zacházeno s nimi, divné jim to nepřijde a ve finále budou hrdí, že se děti brzy osamostatní, vystudují, budou cestovat...
Jejich rodiče tyto děti nebudou v podstatě znát a od 70 let budou spokojeně přežívat v nějakém důchoďáku, kam je možná děti přijdou jednou, dvakrát ročně navštívit.