Přidat názor k článku Studenti neznají ani pohádku o Červené karkulce

Mně už od střední školy fascinuje tzv. "povinná" četba: Proč mám číst tuto knihu a ne jinou? Kdo a podle jakých kritérií to vybírá? Byli jsme v divadle na Paličově dceři. Ona celou dobu šílí z toho, že otec zapálil dům a ona bude mít poznamenaný celý život. Dneska je to passé, dneska už to neplatí, ale přesto to mají děti číst? Proboha PROČ???

Proč nemůžou děti číst, co by je zaujalo a pak o tom třeba poreferovat? Když se mluví o četbě, vzpomenu si, že jsem kdysi donesla z knihovny román o Chrisu Barnardovi, jihoafrickém chirurgovi, který poprvé na světě transplantoval srdce. Autora si už nepamatuju. V knize bylo popsáno, jak se na první transplantaci připravovali, jak to zkoušeli na opicích a jiných zvířatech, co všechno museli překonat, ale také tam bylo, jak Barnard poté jezdil po přednáškách, zpychnul a lidsky šel do jetele, rozešel se s rodinou a skončil v zapomění. Moje dcera to tehdy přečetla se zápalem a napsala si to do čtenářského deníku. Učitelku to zaujalo, takže si na to téma dali hodinu a pak to četla snad celá třída. Knížka rozhodně není v tzv. povinné literatuře, ale je ZAJÍMAVÁ. A škole by snad mělo jít o to, ne aby děti četly, ale ABY SE ROZVÍJELY JEJICH ZÁJMY. Mělo by přece být jedno, jestli přečetly jednu nebo 10 knížek, ale aby je ty knížky taky ZAJÍMALY a aby z nich něco měly.