Studenti neznají ani pohádku o Červené karkulce

Porozumět textu, vybrat z něj podstatné informace a dát je do souvislosti s všeobecnými znalostmi se pro české žáky stává stále tvrdším oříškem. Alespoň to dokazují výsledky mezinárodního srovnání PISA, v němž ve čtenářské gramotnosti opět skončili pod průměrem OECD. Je na vině skutečně jen současné školství, nebo je třeba hledat příčinu hlouběji?

Učitelé se shodují, že se čtení pro radost postupně vytrácí a nahrazují ho jiné, atraktivnější druhy zábavy, čímž se pochopitelně omezuje slovní zásoba dětí. „Při čtení čítankových ukázek vychází najevo neznalost běžných slov českého i cizího původu ve stále větší míře. Žáci navíc nemají potřebu svoji slovní zásobu rozšiřovat, raději se často smíří s tím, že textu nerozumí,“ uvedli zástupci Obchodní akademie Pelhřimov v dotazníkovém šetření Národního ústavu odborného vzdělávání v dubnu roku 2010.

Kniha v dnešní době nemůže konkurovat filmu, počítačovým hrám nebo internetu. V rodinách se čte málo, kvůli pracovnímu vytížení rodičů není čas. „Je to samozřejmě dobou, rodiče musí vydělávat peníze, ale na čtení by si měli najít alespoň chvilku. Přijde mi absurdní, že se například v televizi musí rodičům připomínat, aby dětem četli,“ říká češtinářka Mgr. Bohumila Pytlíková ze Střední průmyslové školy dopravní v Plzni. Jak dodává, studentům prvních ročníků dělá problém převyprávět i známé pohádky, jako je Červená karkulka nebo Perníková chaloupka.

Na otázku zdali rádi čtou, odpovídá polovina jejích letošních maturantů důrazným určitě ne. Jak sami říkají, důvodem je hlavně televize, počítač a Facebook. Přesto se při debatě o posledních přečtených knížkách objevují i klasické tituly. Studenti doplňují, že je k jejich přečtení donutila maturita.

Nová maturita mění styl výuky

Bohumila Pytlíková vysvětluje, že právě nová maturita přivádí učitele ke změně způsobu výuky směrem k samostatné práci žáků. Se studenty se od prvního ročníku domlouvá na knížkách podle jejich vlastního výběru, které si nejen přečtou, ale musí s nimi dále pracovat. „Neděláme klasické čtenářské deníky, které se dají stáhnout z internetu, to nemá smysl,“ doplňuje.

Žáci zachycují nejen děj knížky, ale zpracovávají i kapitolu, která se týká jazyka, případně napíší dopis hlavní postavě nebo autorovi a porovnají knihu s její filmovou podobou. Zároveň hodnotí ilustrace, navrhují vlastní nebo zkoušejí namalovat obálku knížky. Není přitom nutné číst jen beletrii, účel splní i populárně-naučná literatura. Debatám o vybrané knize se pak ve škole věnuje minimálně jedna hodina. Cíl je přitom jasný: naučit žáky pracovat s textem způsobem, který je bude bavit.

Pro studenty je takový styl výuky novinkou. Na základní škole se nesetkali s tím, že by měli mluvit například o kompozici literárního díla. „V první chvíli jsou překvapení,“ říká Bohumila Pytlíková. „Jsou zvyklí popsat děj nebo charakterizovat postavy, ale už si například nevšimnou, že je knížka psaná v nářečí nebo že tam jsou dvě dějové roviny.“

Na obchodní akademii v Pelhřimově zařadili do hodin českého jazyka a literatury funkční čtení, při němž žáci analyzují, vysvětlují a přetvářejí různé druhy textů. „Učitelé dbají na to, aby žáci skutečně rozuměli každému slovu a dovedli je vysvětlit nebo nahradit synonymy,“ uvedli zástupci školy. Další střední školy zapojují žáky například formou propagačních letáčků ke knihám, besedami se spisovateli nebo účastí v projektu Studenti čtou a píší noviny.

Odborná literatura láká víc

K rozvoji schopnosti porozumět textu a pracovat s ním velkou měrou přispívají i odborné předměty. Při nich mají žáci mnohdy silnější motivaci k četbě než při literatuře, protože potřebují zjistit informace z oboru. „Učitelé odborných předmětů tak často mohou čtenářskou gramotnost ovlivnit více než učitel literatury,“ vysvětlují zástupci střední školy v Sezimově Ústí v dotazníkovém šetření.

Otázkou zůstává, zdali k rozvoji čtenářské gramotnosti přispěje i výuka podle školních vzdělávacích programů. Učitelé s odpovědí váhají. „Nejsem si jistá, jestli právě ŠVP budou mít ten pravý efekt,“ zamýšlí se Bohumila Pytlíková. „Lidé, kteří chtějí přemýšlet jinak, chtějí něco nového a zajímavého, k tomu dojdou sami i bez papíru.“