Příběhy

On vlastně není až takový problém v tom, že děti/mladí lidé nečtou knihy.

I když samozřejmě šustění stránek má svůj romantický půvab, problém nespočívá v médiu, klasické knize. Ale v tom, že děti stále méně dokážou vnímat a chápat příběhy - dlouhé příběhy, složité příběhy, proplétající se linie více příběhů...

...příběhů v určitém abstraktním slova smyslu, protože i takový gravitační zákon vnímáme "v příběhu" - jako velkou kouli, která svou gravitační silou zachytí malou kouli (případně ještě šťavnatější příběh o velké kouli, kulatém jablku a jisté vlasaté kouli, která se mu připletla do cesty;) - i fyzikální síly z našeho pohledu "jednají", jinak to náš mozek prostě neumí pojmout.

Lidský mozek přemýšlí v příbězích. Naše analytická schopnost myšlení funguje na principu rozplétání komplexity příběhů, hledání "červené niti" a "jádra pudla". A tvořivá část myšlení zase stojí na vytváření příběhů nových - tím způsobem vytváříme svou "mapu orientace ve světě". A také předáváme své myšlenky z "mapy" ostatním lidem.

Schopnost rozumět příběhům je pro naši orinetaci ve světě naprosto nepostradatelná, proto obdivujeme lidi, kteří takzvaně "umějí prohlédnout cihlovou zeď" - tedy jsou předvídaví a orientují se ve světě a díky tomu jsou schopni maximálně získat, zabezpečit, udržet a zlepšit kvalitu svého života.

A příběhové schopnosti našeho mozku je potřeba trénovat. Nezáleží už tak úplně na tom, jestli se to děje čtením knihy, nebo čtečky, nebo vyprávěním pohádky před spaním...
A dokonce to nemusí být ani čteným příběhem - před císařovnou blahé paměti tu byla naprostá většina lidí negramotných. Leckde jich je takových mnoho ještě teď. Ale i tito lidé se učili zpracovávat příběhy - kolik příběhů se zachovalo ústním vyprávěním! Však na tom sběratelé lidové slovesnosti kdysi založili živnost ;)

A tak dnes není třeba plakat nad tím, že mládež nedrží v ruce knihy. Ale spíše nad tím, že krní její schopnost přemýšlet. Čtení (a psaní, jako druhá část mozkové činnosti, tedy tvorba příběhů) příhodně a báječně schopnosti myšlení trénuje.

Schematizace psaného i mluveného slova (MMT, WTF?? IMHO MMCH TJ BFI!!) není zas tak důležitá z hlediska prznění jazyka (jo, mně to taky vadí, ukrutánsky!;), ale především stále se snižující schopností přemýšlení v mladé generaci, což vede k jejímu postupnému "tunelovému" vidění světa, zvyšování nejistoty, větší křehkosti - protože daleko méně je schopna chápat komplexitu světa kolem sebe, neumí rozplétat složité dějové linie, neporozumí cípečkům příběhů, které se kolem ní mihnou a které mohou mít dalekosáhlé důsledky kdesi dále, ve svém příběhovém pokračování...

Postupně chápe jen jednoduchou dějovou linii MMT, WTF?? IMHO MMCH TJ BFI!!

Není tak důležité snažit se přimět děti číst, ale je důležité snažit se je naučit rozumět příběhům.