Re: Čtení

ačkoli sama čtu ráda, v určitém ohledu s tebou souhlasím.
Navíc kdo si v 15ti pamatoval zrovinka Červenou Karkulku, teda pokud mu rodiče nepořídili o 10 let mladšího sourozence, že.
A kdyby se někdo zeptal mé skoro šestileté, tak je jeden den schopná tvrdit že nečteme nic, a druhý den podle obrázků krásně odvypráví i docela složitou pohádku - prostě odpoví jak se jí zachce, ne nutně podle pravdy. Lidová říkadla jsou fajn, ale kolik z nich dává smysl v dnešním světě?
Dětem večer na střídačku čtu, pouštím poslechové CD a nebo pohádku z DVD. Z těch poslechů a pohádek dokážou krásně napodobit intonaci a tón řeči, já se sice u čtení o to taky pokouším, ale třeba na pana Hoegera když čte O kočičce a pejskovi prostě nemám
Jsem ráda že se moje děti ke knížkám chovají slušně, že jsou si ochotné je vzít samy do ruky a prohlížet a občas i podle obrázků vyprávět. Až budou umět číst samy, uvidíme jak to půjde dál. Dcera asi k těmhle klidným aktivitám má blíž než synek, ale nebudu předbíhat.
Jo a s tím kreslením jsi to trefila.... já osobně myslím že kreslení, hudba a čtení jsou tak nějak spojené a všechny podporují schopnost komunikace (číst+psát, mluvit+poslouchat)