Z pohledu studentky

Já bych tolik nepřeceňovala sílu školy... ani sílu knížek. A to i přes to, že mám knížky ráda. Nemyslím si, že škola naučí studenty (žáky) lásce ke knížkám. Možná je donutí číst, to ano. Ale v takovém případě jim čtení spíše zprotiví. Osobně jsem ráda a hodně četla předtím, než jsem začala studovat střední školu. Po nástupu zde jsem však přišla o čas a vlastně i o chuť. Za den ve škole si toho musím přečíst tolik (nejen v češtině, ale i v ostatních předmětech), že mě, jak jsem musela smutně konstatovat, představa dalšího čtení vůbec neláká. Přesto se moje schopnost vyjadřování a porozumění textu v mnohém zlepšila od nástupu právě na střední školu. A to i přesto, že můj čas strávený čtením knížek pro radost velmi ochudl. Škola je místo, kde se děti nejlépe naučí s textem pracovat. (Pokud se rodiče dětem v tomto ohledu nevěnují opravdu intenzivně, což už dnes nepředpokládám.) Čtení je radost, na kterou už není čas ani energie, a to často právě kvůli škole.
Ale doba se mění a s ní i poměry. Každá generace (snad mi to odpustíte) prohlašuje, že to s těmi mladými jde z kopce. A přesto se lidstvo stále posouvá dál.