Jsem tedy z těch matek, která by měla mateřskou nejraději do pěti let věku dítěte. V té době mě přijde již dost velké a také i z jeho strany natěšené na dětský kolektiv. Do té doby stihne polehounku si zvykat a osamostatňovat se. Ale i potom by mě vyhovovalo mít takové zaměstnání, kde bych mohla s dítětem třeba strávit pěknou chvilku při obědě. Prostě dýchat jeden vzduch, kdy každý budeme dělat svou činnost, ale tak někde poblíž.
Když se mi narodil starší syn, vůbec jsem neuvažovala prsknout ho do svého pokojíčku, přesto jsem chvíli odolávala instinktu a snažila se, aby spal ve svém pelíšku u nás v ložnici. Odolávala jsem asi 4 měsíce. Pak jsem dospěla k názoru, že se pořádně nevyspím, protože nevnímám zda se mému miminku nic neděje, šoupla ho k nám do postele a konečně se vyspala. Protože se nám narodil další syn, bude mít Vítek privilegium, že to běží přesně podle mých snů. LOni jsme zkusili cvičení. Bylo mu 3 a 3/4 roku, cvičí jednu hodinu, žádné scény se nekonaly, chodí tam moc rád. Příští rok, jsme se shodli, přidat ještě jeden kroužek, další rok předškolovou školku a pak první třída.
U mladšího to bude horší. Ale zase jsem se již poučila a do své postele jsem si ho nastěhovala hned v porodnici. To se nám to spalo, v teplíčku, já vnímala jeho dech a hlavně byl klid. Co bude dál? Zatím vím jedno dřív než ve skoro 4 letech ho do školky nedám. Nejraději bych částečný úvazek, dokud nebude předškolákem.
Co vidím za ovoce takového přístupu. Starší syn je sebevědomý, má obrovský rozsah vědomostí a mluví jak dítě ze školy. Mám celý den na to usměrňovat jeho snahu o samostatnost a hlavně dělámtu nejsmysluplnější činnost, co jsme kdy dělala. Třeba vymyslím, jak v ní pokračovat ..
Předchozí