Přidat názor k článku Bezpečí nade vše. Nebo raději ne?

někdy se to ani nedá odhadnout.... jsem zvyklá být dětem za zadkem ale kolikrát je prostě nechytím - synek mi spadl ze 3 schodů (chodníček, 3 schůdky, zase chodníček) a zlomil si ruku. Stála jsem přímo u něj. Nechytla jsem ho. On se tak jako svalil - škobrtnul si nohou o nohu a ležel. Jenže na ruce a ta povolila..... Nebo u nás na hřišti je taková prolejzka z provazů - jakoby pyramida/pavučina. dcera 5,5r na ní leze samostatně až nahoru, je šikovná a má sílu, nechám ji. Synkovi 3r to nedovolím, smí jen tak vysoko jak na něj dosáhnu, sice je taky šikula ale sílu nemá a když mu ujede noha tak se rukama neudrží (nebo jen chvililinku). No a tak takhle u něj stojím, on tam prolézá dovniř a neujela mu noha ale obě ruce... a visel tam za nohy (ohnuté v kolenouú hlavou dolů a mě to trvalo docela dlouhých pár sekund než jsem se promotala těmi provazy abych ho mohla nějak chytit a vytáhnout... možná by se mu nic nestalo ale možná jo (nasměrovaný na pád přímo na hlavu na kamínky, z cca metru výšky). No a pak tam přišla starší holčička, chvilku tam jen tak visela a pak udělala dlouhý skok na druhou stranu těch provazů a já měla málem infrakt.... nedošlo mi že je jaksi celá větší a že se opravdu natáhne a chytí - prostě už jsem viděla jak letí dolů.... její maminku to pobavilo když viděla jak jsem s sebou cukla .. Mě pak taky, ale ta vteřina...
No bojím se dost. Zároveň se snažím neříkat takové ty blbosti jako "nepadej" a místo toho se soustředit na konstruktivní věci jako "drž se pevně" nebo tak něco.... ale bojím se furt.