S některými názory souhlasí s jinými né. Je fakt, že co se mi narodila druhá dcera, tak už nejsem tak úzkostná matka jako u starší dcery. Ani být nemůžu, protože by mě museli už hospitalizovat do Bohnic
Mladší dcera je malý drak, který skoro nikdy nepláče, odřenin, boulí, rozseklých rtů apod. už jsme měli nepočítaně a to se fakt snažíme, mnohdy stojíme třeba metr od ní. Starší je naštěstí sama od přírody opatrná, někdy až moc - třeba popálení kopřivou, oděrky musela jít svého času zaspat, neb umírala, což taky není dobře
Ale hrát si s noži, ohněm bych děti nenechala, schody zabezpečené mám, chůvičku používám, monitor jsem používala u starší půl roku, mladší spí se mnou v posteli už od narození
kopřivy, trávu (až na jedovatou) neřeším, odřená kolena ošetřím
Rohy zabezpečené nemám, šuplíky některé ano přesto se tam malá v pohodě dostane a prsty si cvakne
o přilbě jsem uvažovala u první dcery (manžel má v rodině epilepsii) ale dospěla jsem k tomu, že je zbytečná...
Každému, co jeho jest