já neříkám, ale byla co se týče práce aspoň jistota, že v těch 15:30 opravdu skončíš, dneska nikoho nezajímá, že máš děti, potřebuješ k lékaři
V okolí je toho tolik, že je mi z toho na zvracení
neříkám, občas jim vyjít vstříc a oni zase vyjdou tobě, ale tady je tak šílená nezaměstnanost, že ti rovnou řeknou, nechceš (a ono to není o tom, že opravdu nechceš, ale nemůžeš) tak jsi máme 10 dalších na tvé místo!!! Je to hrozně smutné a fakt se bojím