Přidat názor k článku Ze Slovenska až na konec světa VI

Za prvé, komunismus takový, jaký ho známe z ČSSR a spřátelených zemí, se mi neskutečně hnusí.
Za druhé: nejsem křesťanka.

Myšlenka socialismu, toho, že vše je všech a všichni přispívají stejnou mírou, se zase tak moc myšlenkám křesťanství neodporuje.
Starší ročníky byly v tomto duchu vychovávány. Přežily válku a nastala situace, kdy bylo třeba vše v naší zemi znovu vybudovat. Nefungovalo zásobování, kolik let po válce ještě fungoval přídělový systém. Továrny byly rozbité, infrastruktura, obytné domy také. Bylo třeba vše postavit, tehdejší vláda prostě zvolila formu, jakou zvolila. Hodně lidí zkrátka bylo nadšené budovatelskou dobou, kdy vidělo, že to jde, že se dá z ničeho něco udělat.
Zřejmě nešlo jinak, než dělat přesčasy, plnit údernické plány, chodit na brigády.

Lidem v té době prostě asi nebylo tak moc zatěžko, byl to obecný trend a prostě to tak fungovalo. Zřejmě to brali i v duchu křesťanství, že lidé si mají pomáhat, pokud možno nezištně.

Dovedete si představit současnou společnost, jak se vezme za ruce a s písní na rtu půjde něco zadarmo udělat jen tak? Pro blaho všech?

Celkem by mě zajímalo, jak se poválečná budovatelská situace vyvíjela v kapitalistických zemích, kde nevládla centrálně plánovaná ekonomika (což je de facto taky jediný - sice utopistický - způsob, jak to může doopravdy fungovat. Jen se zatím nenašel nikdo dostatečně rozumný, zodpovědný a erudovaný na to, aby to zvládl).


Samozřejmě, nelze opomenout všechny ty krádeže v rámci znárodnění, vykonstruované procesy a vraždy z nich vyplývající. I mou rodinu to postihlo a proto nesouhlasím se zachováním Komunistické strany v současné vládě.