čím dál tím víc mám pocit, že prokletý není ten barák, ale vztahy v rodině, kterou popisuješ. V první řadě až chorobné lpění na mužských potomcích (v té době na vsi obvyklé). Ve druhé řadě pak lpění na majetku (obvyklé v některých rodinách v každé době). Maminka, jejíž příběh je tu vyprávěn zřejmě netrpěla ani jedním z těchto prokletí a proto byla "jiná" a její tchyně ji nepřijala se vším všudy a už navždy ji považovala za vetřelce.
Nepřipadá mi, že autorka líčí svou sestru Anušku jako zlou. Spíše ji lituje, jako nevyzrálou osobnost, která těžko navazovala vztahy. Do svého dospělého života si nesla představy o životě převzaté od své babičky, která ji vychovala. Jako dítě ztratila maminku, pak babičku, nakonec jako mladá i svého tatínka. Rozhodně nezáviděníhodná situace. Možná babičce "na smrtelné posteli" slíbila, že dům neprodá, že se o něj postará, možná i že bho nenechá napospas "té vetřelkyni", kdo ví.....
Takže můj pohled - není prokletý ten barák, ale podivné jsou vztahy a hodnoty této rodiny