Tak já vám ráda napíšu to podstatné (subjektivně, jak to vidím já). Francouzi jsou naprosto jiní než všichni Češi, co znám. Můj manžel přesně touto výchovou prošel a není jediný, kdo naprosto přesně zapadá do celého toho systému. Víte třeba, že Francouzi jsou v celém světě považováni za nejméně schopné práci v kolektivu? Jsou totiž individuálové, samostatní (až příliš). Moje kamarádky se dopují prášky v momentě, kdy je jen trochu bolí hlava. Platí astrology, aby se ujistily o budoucnosti. Utíkají do práce, protože být doma s dítětem je konfrontuje především se sebou samými, což je děsí. A to podstatné? S žádnou Francouzkou, ani s žádným Francouzem, se mi nikdy nepodařilo navázat nějaké hlubší přátelství než jen "Ahoj, jak je?"..
Já je ale nesoudím. O to mi nešlo. Já jen nechci, abychom je za to obdivovali a hnali se stejným směrem.. Je to trochu jako Amerika.. Po revoluci jsme se přesunuli z Ruska na Západ.. Jako bychom nemohli být jednou sami sebou. Češi. A hotovo!
Předchozí