Přidat názor k článku Tříletá mateřská dovolená - qui bono?

Asi takto: dožiju se někdy doby, kdy ženy na mateřské, a zvlášť spokojené, nefrustrované ženy na dlouholeté mateřské (rodičovské) nebudou ležet tolika lidem v žaludku? Kdy se námi nebudou tolik zaobírat? Hledat argumenty pro svou osobní cestu tak, že hledají mouchy na zvolené cestě jiných?

Je pochopitelné, že lidé čtou literaturu, která podpoří jejich vnitřní postoj.

Autorce přeju, ať najde svou cestu a klid, který ji v současné době zjevně chybí.
Ať je doma 10 let nebo 10 týdnů. Ale ať si to proboha vyjasní sama v sobě bez toho, že se bude vymezovat proti cestě, kterou zvolil někdo jiný.

Ta obscese prací a degradace sebevědomí JEN na sebevědomí pracovní je až tristní v poslední době. Je pochopitelné, že kdo nemá dítě, cítí před tím obavu, zda to zvládne, jako že ten, kdo dlouho nepracoval, cítí obavy, když se má po nějaké době do pracovního procesu vrátit?

Dokáže autorka vstřebat, když už ne respektovat či souhlasit, že skutečně existují lidé, kteřé se nedefinují schopností správně namarkovat nákup či prezentovat svých pár minut před 30 lidmi?
Mě přijde pro život málo se točit stále a stále jen kolem chození do zaměstnání.
Drtivá většina žen na RD se do práce vrátí. Co je komu a zvlášť z jiných zemí, že ne po 3 měsících, ale po 3 letech, nebo i delší době? A kdo kariéru bude chtít udělat, udělá ji.

Doba, kdy jsme kolektivizovali a socializovali děti od několika měsíců, už tu díkybohu není, a kdo ji nadále postrádá, nikdo mu v tom nebrání, aby tak činil. My jsme generace brzo socializovaných dětí. Nevšimla jsem si, že bysme o sobě měli nějaké vysoké mínění.

Proboha dělejme tak, jak umíme, a jak pokládáme za nejlepší. Zkusme to ale bez napadání jiných modelů. Fakt bych to ráda někdy zažila