Tříletá mateřská dovolená - qui bono?

Rubrika Názor je od toho, aby se mohlo psát o věcech, které jdou proti proudu. Já jednu takovou mám: myslím si, že tři roky mateřské jsou pro ženu i dítě příliš. Opírám se o zkušenost svou i názory odborných autorů, kteří se v Česku málo publikují. Můžete se mnou nesouhlasit, budu ráda, když mi napíšete svůj pohled.

V Česku je běžné zůstat s dítětem na mateřské tři nebo i čtyři roky. I když stát nabízí i mateřskou dvouletou, neexistuje zde vhodné zázemí pro dítě. Jeslí je v celé zemi pár desítek a cena soukromých institucí odpovídá výši průměrného platu. Chůvu si mohou dovolit jen rodiny s nadprůměrnými příjmy. Českým matkám tedy nezbývá než tuto realitu přijmout a ve většině případů také zuby nehty bránit.

Situace péče o dítě ve Francii

Vybavena kulturním odkazem české matky jsem se ocitla před zásadním dilematem, když jsem nastoupila na mateřskou dovolenou ve Francii, kam jsem se po studiích vdala a kde pracuji jako psychiatrička. Mateřská dovolená trvá ve Francii deset týdnů po porodu, většina matek se tak vrací do práce, když je dětem kolem 3-4 měsíců. Po mateřské dovolené je možné si po prvním dítěti prodloužit ještě o šest měsíců rodičovskou dovolenou, po druhém dítěti až o dva roky. Rodičovská dovolená je však špatně placena (zhruba jedna třetina minimální mzdy). S dětmi doma tedy zůstávají buď ženy, které si to opravdu přejí, anebo bohužel častěji ty, které jejich práce neuspokojuje a rodičovskou dovolenou berou jako z nouze ctnost (francouzské statistiky uvádějí, že je to případ až 75 % matek na rodičovské dovolené). Novým trendem se stává tzv. „rok pro sebe“ - kdy se maminky individuálně domluví se zaměstnavatelem a místo 3 měsíců si miminka doma užívají cely rok. Stejný výraz se používá, když studenti přeruší na rok studium a vyrazí si do světa. Není to tedy bráno jako oběť dítěti nebo povinnost každé dobré matky, ale spíše jako nadstandard pro pohodlí maminky, který si mohou dovolit ti, kteří mají dobré finanční zázemí.

Potřeba seberealizace ženy a její sebezapření

Pro mě bylo otevření diskuse o skutečných potřebách matky a dítěte více než nutností, abych našla cestu, jak skloubit české kořeny a očekávání francouzské společnosti. Pročetla jsem odbornou literaturu a vyzpovídala řadu českých i francouzských matek. Podíváme-li se na duševní vyrovnanost matek, mezi pracujícími matkami a ženami na mateřské je podle mých pozorování několik rozdílů. Maminky na mateřské si často stěžují. Shodují se na rozčarování, které mateřská přináší „ A tohle je všechno, co mám od života čekat? Takhle už to bude pořád?“ Cítí frustraci z nenaplněných přirozených potřeb, jako uznání a sebeuplatnění, mají nižší sebevědomí a začínají pochybovat, jestli by svou původní práci ještě zvládly. A zároveň se cítí za svůj pocit nenaplnění provinile, protože přece mají to, po čem toužily, zdravé děťátko, a byly by špatné matky, kdyby jim to nestačilo.

V západních zemích je mateřská dovolená velmi krátká, což ženám umožňuje nevypadnout z pracovního rytmu a udržet si dobrý pracovní postup. Maminky návrat do práce neberou nijak úkorně, většinou si neumí představit, že by měly být doma déle. Nejčastěji kladou otázku: „ A nenudí se Češky tři roky doma?“ Potřeba uznání od společnosti a seberealizace je brána jako zcela legitimní. A jak odpovídají české matky, zeptáte-li se, jestli se nenudí? Zaprvé, zkuste se zeptat a hned to schytáte. Taková hloupá otázka! Jak by se mohla maminka s děťátkem nudit. „Kolem dětí je přece tolik práce, navíc domácnost a teď, když jsem doma, je pochopitelně vše jen na mně, nemám chvilku pro sebe, natož na to se nudit.“ Jako by nudit se s dítětem bylo důkazem neschopnosti najít si užitečnou činnost v domácnosti a hlavně důkazem nedostatečné mateřské lásky. Není to trošku přísný pohled? Nuda neznamená nutně jen nicnedělání, ale i nedostatek nových podnětů. Copak není přirozené, že když po stopadesáté za den posbíráte rozsypané kostičky, otočíte tři pračky a pětkrát profrčíte Kolo kolo mlýnský, že když jste před tím byla zvyklá řídit poradu pro třicet lidí, pak skočit na obchodní oběd a večer připravit prezentaci, že u domácího denního stereotypu

občas postrádáte svou předchozí práci? Skloubit touhu být dobrou mámou, která se dětem věnuje, a zároveň nezanevřít úplně na svůj profesní život, není snadné.

Ženám v České republice se odchodem na mateřskou odebere pracovní a sociální status, sebevědomí z dobře vykonané práce, kontakt s dospělými lidmi i finanční nezávislost. Tato ztráta je vynahrazována kultem matky. „Dítě patří k matce, nikdo jiný se o něj nedokáže postarat a dětem je nejlépe doma s maminkou.“ Diskuse na téma, co je dobré pro dítě a co pro matku je zablokována a rychle smetena se stolu emocionálně nabitými útoky, které neumožní se nad skutečnými potřebami páru matka a dítě zamyslet. Reakce je to logická: neumožníme-li ženám během několika let po porodu vykonávat ve společnosti i jinou roli než roli matky, nemůžeme pak na jejich svrchovanost útočit a zpochybnit nezbytnost jejich péče na plný úvazek.

Co potřebují děti

Možnost udržení si kariéry je zřejmě i jeden z důvodů, proč je ve Francii nejvyšší porodnost v Evropě. I ženy vykonávající vysoké funkce zde mají běžně tři nebo čtyři děti. Ve státech, kde dítě znamená propad kariéry

- Německo, Itálie, je porodnost naopak nejmenší. Tím se dostáváme k potřebám dětí. Již slyším rozhořčené hlasy: „ Co je to za mámu, má čtyři malé děti a celý den je v práci, chudinky děti.“ Je to opravdu tak? Jsou děti pracujících matek „chudinky“? Odborná literatura si velmi protiřečí. Dá se říci, že žádná země si pod svou rodinnou politikou nepodřízne větev, a tak ve francouzské literatuře najdete především výhody brzké socializace dětí a v Čechách naopak vycházejí autoři, kteří propagují intenzivní domácí maminkování a zakladatele jeslí by někdy i lynčovali. Ukazuje se, že odborníci se podřizují společenské objednávce. Výhody toho, když jde maminka brzy do práce, jsou citovány tyto: lepší komunikační a sociální dovednosti dětí, získání nových vjemů a stimulů, lepší přizpůsobivost novým situacím. Dále také jiný druh interakce mezi matkou a dítětem. Maminka neztrácí svou jedinečnou roli, není zastupitelná. Svému dítěti ale umožní poznat i jiné prostředí a jiné děti a lidi. Nedělí se však o svou mateřskou roli. V tom se autoři i dotazované ženy shodují - i tříměsíční miminko bezpečně pozná maminku od chůvy. Výhoda rodiče, který není celý den k dispozici, je, že má větší autoritu a děti si ho více váží a chtějí si ho užít. Rodiče se také na děti víc těší a snaží se čas strávený s nimi co nejlépe zhodnotit. Francouzští odborníci (např. M. Rufo, F. Dolto) nepokládají tříměsíční mateřskou dovolenou za negativní pro děti. Známý americký pediatr T. B. Brazelton se ale domnívá, že v prvním roce života by miminko mělo vyrůstat ve svém domácím prostředí tak, aby byl aspoň jeden z rodičů většinu dne k dispozici. Od jednoho roku je dítě podle něj schopné socializace a přizpůsobení se kolektivu v jesličkách. Americkým maminkám (v USA trvá mateřská dovolená 6 týdnů) doporučuje, pokud si to mohou finančně dovolit, zůstat první rok života dítěte co nejvíce doma.

Odborníci se shodují na důležitém bodě: pokud se rodiče rozhodnou svěřit potomka na hlídání chůvě nebo do jeslí, musí mít ke zvolenému způsobu hlídání důvěru a být přesvědčeni, že to děťátko zvládne a že o něj bude dobře postaráno. Úzkost, nejistota, pocit viny a hlavně nedůvěra se totiž přenášejí na dítě, které se pak nikdy bez přítomnosti rodiče nemůže cítit bezpečně, a vznikají tak srdceryvné a pro všechny traumatizující scény, když se maminka s dítětem loučí.

Jak z dilematu ven?

Podstatné je si uvědomit, že potřeby žen, které se netýkají rodiny, jsou přirozené a že pokud se jich úplně vzdáme, budeme se cítit malinko frustrovaně a méně sebevědomě. O tom, že dítě potřebuje maminku, nikdo nepochybuje. Není ale také rolí matky dítě doprovodit do světa, podporovat jeho sebevědomí, že nová dobrodružství s jinými dětmi zvládne a radovat se večer s ním, co nového prožilo? Vzdát se maminkovské jedinečnosti a připustit, že se o dítě bude starat a mít na něj vliv i někdo jiný, je těžké. Pro zdravý vývoj dítěte ale nezbytné. Kdy a za jakých podmínek k tomuto postupnému osamostatňování dojde, záleží na každém rodiči. Každá maminka by ale měla mít možnost se rozhodnout, kdy se do práce vrátit.

Pro mě bylo důležité vidět, že i v rodinách, kde maminky nastoupily do práce po několikaměsíční mateřské, existují pevné citové vazby a vyrůstají zde vyrovnaní lidé. Je to koneckonců případ většiny současných dospělých Francouzů, Italů i Britů. Beru to jako důkaz, že pokud dítě vyrůstá v milující rodině, dokáže se přizpůsobit tomu, že maminka není celý den nablízku, a dokonce mu nové podněty mohou být i prospěšné. Děti to tedy, zdá se, zvládají. Hůř to někdy mohou zvládat maminky. Protože starat se o několikaměsíční miminko několik hodin denně, organizovat chod celé domácnosti a vykonávat svou práci, když navíc děti ještě v noci třeba nespí nebo maminka ještě kojí, může být pěkná zabíračka.

Já osobně jsem zvolila kompromis. Tři měsíce mi přišly krutě krátké a tři roky moc dlouhé a navíc pracovně sebevražedné. Doma budu jeden rok a jsem každopádně vděčná francouzskému systému, že jsem měla reálnou možnost volby.