Hello from London

Zjišťuji však, že místní lidé rozhodně nejsou příliš otužilí a zatímco já vytahuji nejlehčí srvšky své oděvní zásoby, oni už se balí do svetrů a dlouhých kalhot. Jsem moc zvědavá, kolik hubertusů budou nosit, až uhodí nula…

Má au-pair rodina (Jonathan, Nicky, desetiletá Amy a šestiletý Alex) mě krásně přivítala, od dětí jsem dokonce dostala i obrázek. Rodina je docela fajn, děti jsou taky celkem v pohodě, jen Alex je lehce (rozuměj: těžce) hyperaktivní a poslední dobou mi občas dělal výbojné přepady, hrajíc si na indiána. Pročež jsem si uvědomila, že si musím pořád krýt záda a neustále sledovat terén. Přece jen když vám v sedm ráno přistane znenadání na zádech 25 kg živé a pohybující se váhy, není to žádná legrace.

Mnohem horší ale je, že mi minulý týden udělal dvě ošklivé scény, naštěstí mu rodiče důrazně vysvětlili, že takhle by to teda nešlo a že jsem plně pod jejich autoritou, tudíž mě musí poslouchat, ale stejně mě to moc nepotěšilo. Zítra ho ráno sama vypravuju a vedu do školy, a už teď z toho řvu blahem!

Bydlíme ve velice klidné čtvrti (nechtěla jsem přímo použít expresivního výrazu "díra", i když ten by situaci vystihl nejlépe). Dojem poklidného místa, kde lišky dávají dobrou noc, kazí pouze skutečnost, že máme za barákem železniční zastávku (za chvíli už budu umět jízdní řád včetně nástupiště nazpaměť) a také fakt, že nad námi vede letová zóna (frekvence 30 boeingů či airbusů za hodinu) na jedno z nejrušnějších světových letišť, Heathrow.

Českého člověka v Británii napoprvé nejvíce trkne jízda vlevo. Na některých přechodech jsou dokonce instrukce, na jakou stranu se rozhlížet. Když jsem byla v Londýně poprvé, přišly mi tyto i jiné nápisy (např. téměř každý výstupek na zdi je opatřen cedulkou "pozor na hlavu") velice primitivní - mám snad oči, tak koukám a vidím, ne?? Když mi však letos několikrát málem přejelo auto, protože si to přihlalo z nečekané strany, usoudila jsem, že to zas tak primitivní nápad. Jeden Angličan mi posléze potvrdil, že nápisy jsou na ulicích proto, že tu na přechodech umíralo příliš mnoho Francouzů. (Aneb typická ukázka údajně suchého anglického humoru.) Naštěstí jsou však britští řidiči vychovaní a na zebře (tedy vlastně před ní) zastavují automaticky.

Jinak se zlepšuji v angličtině, každý den si osvojím nějaké to nové slůvko či frázi, jako třeba koště, zamést, vytřít, leštěnka, odpadkový koš, "to, co děláš, je odporné" (to naštěstí nebylo určeno mě, to jen Nicky hodnotila Alexovu kulturu stolování) atd.

Život au-pairský je život veselý, i když samozřejmě není každý den posvícení, že. Ale coby český člověk nezvládl!