Co tedy na ty vrásky vlastně zabírá?

Navlíknu si manželovy spodky, džíny, vytahaný svetr, bundu a vyrazím na kolo. A nebo se oblíknu "za člověka" do slušných kalhot, nepokecaného svetru a bot s podpatkem a vyrazím do Amsterdamu obhlížet obchody a na kafe s kamarádkou. Večer se cítím skvěle, nějak bez vrásek, skoro jako po Avonu. Už se objevují delší čas, ale někdy jako zázrakem mizí. Jaká je ta úžasná kosmetická formule na Nobelovu cenu, co mi, sakra, na ty vrásky zabírá?

Snad to holandské věčně upršené počasí plné přirozené vlhkosti, či teiny uvolněné z horkého čaje, který si pak doma s chutí dám, příjemně dochucený rumem. Povídání s kamarádkou, kdy mi příjemné pocity souznění prostupují všemi póry a poklid odpolední kávy bez stresu, kdy skoro cítím, jak se mi pokožka uvolňuje.

Nebo to bude pohled na naše spící děti, poklidné andílky, když se mi konečně podařilo je po dvou úmorných hodinách dostat do postele. Jejich tváře, když se ráno probudí a přijdou k nám do postele. Mazlení mého syna, měnícího se každým dalším momentem a dotykem v malého muže, vedle kterého si připadám vždycky krásná. A nebo první slova mé malé holčičky po kterých se moje tvář doslova září.

Chvilky absolutního klidu, když sama jedu na kole v mrazivém počasí a slyším jen svůj dech nebo sedím na pláži, dívám se na nekonečné moře a skoro se , coby suchozemec, dusím tím tak zdravým kyslíkem s vůní soli. Každý telefon z domova na mé tváři rozlévá směs nostalgie a klidu. Klidné chvilky večer, kdy už to konečně všechno spí a my se zastavíme a všimneme si ,že je tu i ten druhý, sedneme si, dáme si vínko a s chutí děláme některé ty věci, které se před dětmi z výchovných důvodů nesluší.Dáme si nohy na stůl a sušenky si vezmeme do postele a taky víno, a když se víno příjemně rozlije po celém unaveném těle, zalezeme do peřin a …to už je na každém z vás. Myslím, že to zabírá.