Pozdravy z Londýna

Jmenují se Katia, správné Kateřina a jsem také něčí maminka.

Mám dva kluky, jsou to: Daniel (Dan), pět let a Joseph (Pepíček), šest měsíců. Jsem taky česká maminka, naší kluci mají anglického tatínka a bydlíme všichni v Anglii. Dan už je veliký školák, tady děti chodí povinné do školy už od čtyř let, moc se mu ve škole líbí, má spoustu kamarádů a už docela hezky čte. Pepíček je takové usměvavé miminko, pořád má že všeho radost, snaží se lézt, moc rád ji a moc rád zpívá.

Poprvé jsem objevila server Rodina asi před rokem, když jsem čekala své druhé miminko a tady jsem našla spoustu velmi cenných informací a příběhu. Chystala jsem se psát takový deníček o očekávání mého miminka, ale v té době jsem pořád hodně pracovala a mě zaměstnání je poměrně náročné, takže jsem se k psaní bohužel nedostala a to mě mrzí. Ta doba očekávání je velice krátká a je hezké se o ní s někým podělit. Ale třeba to vyjde příště, myslím, že snad ještě bude nějaké příště a dojde na třetí miminko.

Moc se mi líbí, že na tomto serveru se setkává tolik českých maminek z celého světa. Možná některé tam částečně hledají nějaké spojení s češtinou a zemí, kde někdy žily. To je alespoň můj případ. Po pěti letech v zahraničí a velmi intenzívní práci je těžké udržet spojení s lidmi, které jsem kdysi znala a naše cesty se nějak rozešly. Samozřejmě že pořád mám spojení se svoji nejbližší rodinou, ale kromě toho jen s několika dávnými kamarády. Je to těžké na dálku a taky proto, že každý už děláme něco jiného a nás svět je vlastně jiný. Některé příběhy a diskuse na tomto serveru jsou mi velmi blízké a to mi dává pocit, že odněkud jsem, a to je pro mě důležité. Vím, že to zní zvláštně, ale řada mých nynějších kamarádů a známých si nedovede pořádně Prahu představit, takže vlastně je to trochu, jako kdyby v mě minulosti bylo nějaké prázdno. To jsou asi důvody, proč Vám vůbec píšu a příště napíšu o mojí rodině a co všechno děláme.