Pružná pracovní doba a delší mateřská dovolená - triumf feminismu? Určitě ne.

Tenhle titulek mě před pár dny zaujal na internetových stránkách britského deníku Daily Mail. Článek autorky Sue Reidové se sice týká Británie a Švédska, ale protože i nám je švédský model často dáván za vzor, myslím si, že vůbec nezaškodí, když si ho přečteme i tady v Čechách. Každopádně je to tak trochu jiný článek, než jaké jsme zvyklí na toto téma číst. Kdo chce, může si ho přečíst v originálu zde.

Pro ty, kterým se do dlouhého anglického článku nechce, jsem článek přeložila. Doufám, že se mi podařilo udržet nejen obsahovou stránku, ale i čtivost, nejsem profesionál, takže případné neobratnosti mi prosím promiňte.

V rámci nových sociálních opatření chce britská vláda podpořit více žen v nástupu do zaměstnání, zatímco pro jejich děti budou zřízeny obecní jesle.

Zavádí se devítiměsíční mateřská dovolená, pružná pracovní doba pro rodiče a na firmy je vyvíjen tlak, aby dovolily matkám vzít si volno, pokud mají dítě mladší 17 let, které skládá zkoušky nebo je nemocné.

Tato prorodinná politika byla tento měsíc oznámena v královnině projevu a nadšeně přijata poslankyněmi, z nichž mnohé získaly první zkušenosti v politice během feministického rozkvětu v 70. letech.

Harriet Harmanová, ministryně pro otázky žen a rovné příležitosti, je vůdčím hlasem volání po změně. "Matky jsou často zoufalé, když se pokoušejí sladit zaměstnání s výchovou dětí, a potřebují v práci větší flexibilitu," říká.

Tyto plány se však setkávají s odmítavými hlasy konzervativců a firem, kteří varují, že takový systém povede k pečovatelskému státu, kde budou děti pracujících žen nahnány do jeslí, a že tato rodinná politika bude tak drahá, že to mnoho zaměstnavatelů odradí od zaměstnávání žen.

Tak kde se Gordon Brown a jeho ženská svita inspirovali k této sociální reorganizaci, která změní způsob, jakým žijeme a vychováváme své děti? Musíte se podívat do Švédska, kde levicové vlády už 30 let prosazují rovnost mužů a žen posíláním žen do práce, zatímco stát vychovává jejich děti.

Avšak právě když chce Británie převzít tento systém, ve Švédsku se proti němu zvedá odpor. Ženy se začínají ptát, proč se nemohou samy starat o své malé děti a jsou nuceny využívat státní jesle, které to dělají za ně.

Nikdo nevidí nevýhody jasněji než Theresa Murphyová a její manžel Paul. Tito manželé vychovávají své čtyři děti v malebném švédském městě Gothenbergu. Před Vánocemi čekají další dítě, které bude pro devětatřicetiletou Theresu vítaným přírůstkem do jejich pětipokojového domu blízko nábřeží.

Murphyovi by si měli užívat rodinného života, ale když jdou ven, budí ve svém okolí pozornost. Když Theresa vezme dvě nejmladší děti, devítiletou Elise a pětiletého Williama, do parku, je téměř vždycky prázdný. Theresa a Paul, obchodní zástupce se zdravotnickým zbožím, který se narodil v USA, totiž vzdorují systému.

Theresa je žena v domácnosti - jedna z malého počtu žen ve Švédsku, které nemají placené zaměstnání. Odmítá dávat své děti do státních jestlí, kde matky každé ráno nechávají tisíce batolat - mnohým z nich je teprve 13 měsíců.

Nejštědřejší sociální systém v Evropě (stát zde dotuje péči o děti, což znamená, že rodiče platí za jesle 90 liber měsíčně a během 13 měsíců mateřské dovolené dostávají až 80 % svého platu) je nastaven tak, aby přivedl ženy do práce a tím prosadil jejich úplnou rovnost s muži.

Ale pravdou je, že se tato politika začíná hroutit. Mnoho rodin si uvědomilo, že tento systém ohrožuje tradiční rodinný život. Tato otázka se stala natolik ožehavou, že je švédská vláda nucena po protestech žen svou politiku změnit.

Ženy v domácnosti slaví vítězství - od příštího roku budou mít matky v některých oblastech možnost volby: buď využívat nadále státní zařízení pro péči o děti, nebo brát ekvivalentní částku v hotovosti na péči o děti doma.

Dr. Catherine Hakimová, badatelka na Londýnské škole ekonomické, specializující se na ženské otázky, říká, že není překvapena touto změnou postoje. "Nikdo, ať muž nebo žena, nemůže mít všechno. Taková je realita. Když nabídnete zaměstnaným matkám speciální výhody, ostatním se to nebude líbit. Budou mít pocit, že všechno zůstane na nich. To se nakonec obrátí proti ženám a ty nedostanou dobrá místa."

Stačí sledovat dění ve Švédsku, abyste viděli, jaká budoucnost čeká Británii.

Navzdory mnohaletému úsilí o zaměstnávání žen je jenom 1,5 % žen ve vrcholových řídících funkcích. Dokonce i v USA, kde je prorodinná politika uplatňována méně než prakticky kdekoliv jinde na světě, je na špičkově placených pozicích více než 11 % žen. Ale to není jediný problém. Švédské ženy vydělávají v průměru o 20 % méně než muži, což je stejný rozdíl jako v Británii. Většina žen pracuje ve státním sektoru - často, paradoxně, pracují v obrovském systému péče o děti - zatímco tři čtvrtiny mužů pracují v soukromých firmách, kde jsou vyšší platy a lepší možnosti kariéry. O rovnosti pohlaví se nedá mluvit.

Jak vysvětluje Patricia Morganová, odbornice na problematiku rodiny v britském nezávislém výzkumném institutu Civitas : "Švédsko se nejintenzivněji v historii pokusilo zrušit tradiční rodinu a osvobodit ženu z role pečovatelky o děti. Tento systém byl vytvořen a je udržován v chodu vlivnými feministkami ve vládě. Ale ženy jsou zklamané. Realita je taková, že většina žen se chce o své děti starat sama, zatímco muži vydělávají peníze."

Švédský ombudsman obdržel tisíce stížností od žen, které říkají, že nedostaly zaměstnání, nebo ho ztratily, protože byly těhotné. Typickým příkladem je třicetiletá Maria Catoniová, vystudovaná ekonomka, která žije v jižním Švédsku s manželem Danielem a 14měsíčním synem Hugem. V letošním roce se ucházela o místo finanční kontrolorky, ale byla odmítnuta. Věří, že byla diskriminována, protože má malé dítě. "Stejná věc se stává mým kamarádkám. Hlásí se na místa, na která mají kvalifikaci. Ale jak řeknou, že mají děti, je konec. Samozřejmě že je diskriminace ilegální, ale stále k ní dochází," říká.

Ale lze opravdu obviňovat zaměstnavatele? Absence v práci jsou mezi pracovnicemi ve Švédsku velmi rozšířené - zvláště mezi matkami malých dětí. V běžném dni nedorazí 20 % pracovnic. Ve státním sektoru je číslo ještě vyšší, 33 %.

Odpor proti vměšování vlády do rodinného a pracovního života pramení z toho, že si ženy uvědomily, že jim schází něco velmi cenného: šance vychovávat vlastní děti. Posledních 30 let byly generace dětí odloučeny od svých matek a vychovávány ve státních jeslích - s vážnými následky. Mezi teenagery obecně jsou vzrůstajícím problémem sebevraždy, dívky často trpí depresí. Kdysi záviděníhodné výsledky žáků středních škol hrozivě poklesly. Oficiální statistiky ukazují, že duševní pohoda mladých Švédů se během posledních dvou desetiletí zhoršila více než v 11 ostatních zemích Západu. V roce 1970 byla úroveň čtení desetiletých Švédů nejlepší na světě, dnes sklouzli v celosvětovém hodnocení na 15. místo.

Jonas Himmelstrand, odborník na speciální potřeby ve vzdělávání, obviňuje sociální politiku, že odděluje malé děti od jejich matek. Říká, že děti, které jsou vychovávány doma, jsou klidnější a snadněji se učí. I v dospělosti se ti, kteří byli vychováváni v jeslích, obtížněji soustředí.

Tak proto chce Theresa Murphyová návrat do doby před sedmdesátými léty, kdy ženy zůstávaly doma a pečovaly o své děti, pokud chtěly. Jinými slovy - požaduje právo být zase matkou.

"Průzkumy veřejného mínění ukazují, že 67 % žen chce zůstat doma - ale jenom zlomek z tohoto počtu to dělá. Jak může vláda nutit tolik lidí, aby žili život způsobem, jakým nechtějí?" říká.

Vysoké švédské daně - paradoxně používané na financování jeslí, mateřských příspěvků a celého pečovatelského státu - způsobují, že rodiny obtížně vycházejí z jednoho platu. V průměru dává každý člověk polovinu svého platu státu. O tomto začarovaném kruhu Theresa říká: "Daně zvyšují tlak na matky, aby šly do práce. Jejich příjem je často jedinou možností, jak zaplatit účty, vést domácnost nebo koupit dětem oblečení navíc."

Theresa je po zkušenostech se státní dětskou péčí přesvědčena, že v ní trpí i samy děti. Jako vyškolená sestra příležitostně vypomáhala v jeslích. Říká, že viděla batolata předávaná plačícími matkami v 7 hodin ráno. A co je ještě horší, batolata po odchodu rodičů strašně naříkala. "Bylo nám řečeno, že máme matkám říct, že jejich děti přestaly plakat, jakmile odešly. Ale ve skutečnosti některé plakaly téměř tři týdny, dokud se nevzdaly naděje. Pro dítě nejsou jesle domov. Běžný postup je tam pevně daný, je tam mnoho pravidel. Nejsou to uvolněná a zábavná místa pro trávení dětství. Děti jsou často udržovány záměrně vzhůru, aby spaly v noci, až je jejich unavené matky přijdou po práci vyzvednout. Je to jako život v ústavu."

Madeleine Lidmanová (43) je další matka, která zpochybňuje švédský systém. Žije se svým manželem Mikaelem, obchodním manažerem, a dvěma dcerami, jedenáctiletou Johannou a devítiletou Josefinou, ve Stockholmu.

Když porodila první dceru, tak opustila své místo v počítačovém marketingu, a nyní pracuje na částečný úvazek z domova. "Moje děti jsou hrdé, že se o ně starám. Jsou šťastné, sebevědomé a spokojené. Přiběhnou ze školy a chtějí mi povědět, co se za den přihodilo. Nemáme tolik peněz, jako kdybych pracovala, nekoupili jsme si vlastní dům. Ale existují jiné věci, které jsou pro děti důležitější než peníze. Rodiče ve Švédsku vědí, že s tímto systémem není něco v pořádku. Ale funguje to tak 30 let a většina z nich byla sama vychována ve státních jeslích. Utěšují sami sebe, že když tam všichni ostatní své děti posílají, tak to přece nemůže být špatné."

Je to ironie, že ve Švédsku, kolébce rovnosti pohlaví, se generace žen připravené o radost ze sdílení prvních let svých dětí začínají bouřit.

Jestliže se tyto otázky konečně kladou i ve Švédsku, v tomto průkopnickém pečovatelském státě, je načase klást je i v Británii - dřív, než bude příliš pozdě.