Přidat názor k článku Tříletá mateřská dovolená - qui bono?

A proti zájmu rodiny?
Co se to neustále množí za populistické články podložené psychoodborníky, které utáhli ekonomové a politici, aby matky považovaly jesle a chůvu za bežnou věc, nikoli za nějakou újmu.

Copak je tak těžké si selským rozumem vysvětlit, že dítěti je nejlíp s mámou?
Opravdu se každá matka OBĚTUJE tím, že se 3 roky válí doma a dloube se v nose? Vskutku je to tak odporné, ponižující a pohrdáníhodné?
"Jéééééžišmarjá, vona nerozvíjí kariéru kvůli harantovi, no ta je blbááááá!"

Každému, co jeho jest.
Zrovna Francouzi se odjakživa zhlíželi v bolševismu, takže je pro ně model "jesle co nejdřív - matka údernice" velmi přijatelný.
To pro mě není žádný "důkaz", že dítě nepotřebuje matku.

A nějaká dáma, která živé dítě pomalu ještě ani neviděla..., no, totéž. Tomu se můžu pouze zasmát, pokud by to nebylo k pláči.

Každému, co jeho jest.
Ať si matky-kariéristky a matky, kterým nic jiného nezbývá rodí třeba v kojeňáku a na dětičky se chodí dívat jednou měsíčně - ty děti to pochopitelně přežijí, co jim zbývá...
Já chci mít tu možnost se svým dítětem být tak dlouho, jak to bude potřeba.

Už mnohokrát jsem (i od svých žáků a žáčků) slyšela zatrpklé "naši pracují, naši nemají čas, bydím u babičky, máma je na rok tam a tam, žákovskou mi podepíše paní Nováková, naši se vrací pozdě..., popř. já matku celé dětství téměř neviděl, fotr byl věčně v pytli, máma mě dala ve 4 měsících babičce, kde jsem byl do dvou let..." a NIKDY to nebylo radostné či neutrální konstatování.
Zato jsem ještě nikdy neslyšela, že by si kdokoli stěžoval na rodiče, který se vyskytoval doma a staral se.
Ano, přiměřeně.
V pubertě jsem byla ráda, že se naši moc nevyskytovali, ale tak dlouho zas doma být nehodlám

A to autorce fakt nepřeju (s těmi plány, co má), aby se jí doma vyskytlo to, co mám já.
Dítě s opožděným psychomotorickým vývojem, kterému doposud neprokázali žádné postižení ani vadu, je tedy oficiáně zdravé (tudíž bych v těch pedopsychologicky "vyspělých" zemích neměla nárok na žádné úlevy ani prodloužení mateřské), ale dát ho někomu cizímu nebo do kolektivního zařízení, zřídím mu doživotně psychiku nenávratným způsobem...
Budou mu dva roky.
Zaplaťpámbu, že jsem si nic neplánovala, udělala jsem ze sebe domácí slepici, válím se, strašně se obětuju a jsem v této situaci vééélmi spokojená!