Přidat názor k článku Tříletá mateřská dovolená - qui bono?

Jsem doma šestý rok. Práce před MD mě bavila, byl to svým způsobem splněný sen, ale už v té době jsem věděla, že s rodinou se skloubit nedá a vrátit se nemůžu. Žijeme na vesnici, kde nemáme kořeny a tím pádem ani žádné příbuzné. V obci školka není a tak naše děti mohou do sousedních MŠ až rok před povinnou školní docházkou, což je u dcery narozené koncem září až v šesti letech. Takže ano, nemám jinou možnost, než být s dětmi ještě minimálně další čtyři roky doma a ještě se sakra snažit vyjít s financemi a být vděčná manželovi za to, že se o nás postará (taky to není žádná legrace být do večera v práci, hodinu jet domů a potom ustát nárazovou vlnu dvou cácorek v předsíni a jít je aspoň uložit, aby si je taky užil).

Takže jsem nástupem na MD se starší dcerou přišla o práci, nemohu se vráti, nemohu od malých dětí dojíždět do města a v okolí práce v oboru není. Přijdu o deset let, kdy jsem mohla budovat kariéru. Ale to je podle mě tak všechno.

Získala jsem možnost najedou se zastavit, postupně si srovnat v hlavě, co je pro mě a mojí novou rodinu vlastně důležité, jaké máme hodnoty a priority. Naučila jsem jsem starat o rodinu a stále hledat nové a nové cesty a názory, protože přiznejme si v dnešní době je tolik možností a pokud nechci být jako stádo, tak musím o všem něco vědět, abych si pro sebe a své děti mohla co nejlépe vybrat. Poznala jsem spoustu nových aktivit pro děti, kde jsem pochopitelně i v kontaktu s dospělými. Nejsou to již kolegové v práci, ale mluvit se s nimi dá určitě stejně a rozhodně na to mám víc času. A taky jsem zjistila, že studovat se dá nejen ve dvaceti, ale i mnohem později. Navštěvuji různé kurzy, zvládla jsem rekvalifikaci a teď chodím na VOŠ a za týden mám přijímačky na VŠ. Za to všechno jsem vděčná právě svým dětem a možnosti být s nimi doma, bez nich bych ani nepřišla na to, že mě mohou bavit a plně uspokojovat také jiné věci činnosti a třeba úplně jiné pracovní odvětví.

Jinak ale má paní psycholožka pravdu, byla jsem taky doma leckdy na dně, ale takový propad jsem měla občas i v práci a asi si ho holt ještě párkrát prožiju, ale podle mě záleží na konkrétním jedinci, jak se s tím vyrovná a činorodá ženská si prostě zábavu a seberalizaci najde i se dvěma dětmi bez možnosti dát je do kolektivního zařízení či mít hlídací babičky.

Takže ano, mělo by být více možností pro děti předškolního věku. Máme teď období, kdy je moc SŠ, moc VŠ, ale málo MŠ a bohužel to vypadá, že než to potřebně zredukují, tak děti poporostou a nastene pravý opak. Další průšvih je, že je málo možností zkrácených úvazků a flexibliní pracovní doby a vůbec pracovních míst pro maminky po RD. S tím vším se dá souhlasit. Nelze však srovnávat nesrovnatelé a to jen délku RD u nás a ve Francii, protože je to vytržené z kontextu všech ostatních faktorů, které se u nás a ve Francii diametrálně liší. A rozhodně nelze říci, že tříletá mateřská dovolená je moc pro dítě i matku, protože to platí pouze pro nějakou určitou matku a dítě (a leckdy ani ne pro celou dvojici).

Takže já jsem vděčná za to, že můžu být s dětmi doma a jen se bojím toho, že ony už tuto možnost se svými dětmi mít nebudou, tak jen doufám, že se toho dožiju ve zdraví a moc ráda jim budu dělat hlídací babičku.