Nejsem průbojná, ale jsem dost společenská. Do jeslí jsem nechodila, protože mi rodiče našli paní na hlídání, školku jsem nenáviděla, protože byla naprosto otřesná (bratr chodil do lepší, a tak ji lépe snášel), ale ve škole už jsem na kolektiv byla zralá a docela se mi tam líbilo. Pro mě by naopak domácí vzdělávání bylo katastrofou.
Ve škole jsem zažila příjemnější (kamarádství, legrace s vrstevníky) i méně příjemné věci (šikana, role outsidera po změně školy kvůli stěhování). Ale skoro vždycky jsem si našla lidi, se kterými mi bylo dobře a kteří mě později podrželi, když jsem měla velké problémy. V tu dobu jsem raději byla mezi dětmi než doma. Na začátku března jsme s kamarádkou uspořádaly třídní sraz se ZŠ. Moc se povedl, sešlo se nás hodně a vzpomínali jsme na to, co všechno jsme jako děti vyváděli... Jsem ráda, že jsem to mohla prožít a že mě o tohle nikdo nepřipravil. Svým dětem budu jednou vzdělávací zařízení vybírat velmi pečlivě, ale doma se s nimi až do jejich puberty zavírat nebudu.