U nás se pořád zcela zbytečně a hloupě očekává, že je to žena, kdo musí umýt okna, že žena musí uklízet, vařit, prát, žehlit a milión dalších drobností. Moje zkušenost je taková, že není až tak důležité být s dítětem celý den, ale věnovat se mu, když s ním jsem. Viděla jsem, že jsem se dětem věnovala víc než sousedka, která s nimi byla doma. Ona kmitala kolem domácnosti a na hraní a povídání si s dětmi neměla čas, hlavní bylo mít uklizeno a navařeno. Měla jsem zkrácenou pracovní dobu, ale pak jsem všechen čas byla s dětmi - mluvila s nimi, hrála si s nimi, četla, stavěla, běhala za míčem, pomáhali při vaření, ... Nebo se jim věnoval jejich otec. Dnes jsou dospělí a na jesle a školku nevzpomínají špatně. Jen já pak po přečtení pohádek málem usnula s nimi. Dva roky na mateřské byly tak akorát, skoro na hraně. Pak už by asi měli nevrlou a nespokojenou matku.
Předchozí