Omezený kontakt s normálními dospěými by mě zabil, to uznávám.
To jsem zvládla rok - než se kluk odstavil a začal spát celou noc, tudíž byl hlídatelný (jinak jsme jeli kojení přes děn po hodině, přes noc po dvou, a to se skutečně nehneš o milimetr
)
Nicméně i bez fyzicky přítomných přátel se prostě zabavím - a jak jsem psala, domácnost mě nebaví, bydlíme na vsi, takže kluka můžu sice hodit do trávy, ale málokdy se vyskytne nějaká návštěva...musíme si vystačit holt sami a zabývat se intelektuálními činnostmi