Přidat názor k článku Tříletá mateřská dovolená - qui bono?

Já jsem byla doma se synem tři roky a nijak jsem vlastně ani neřešila, že by to mohlo být jinak. Nenudila jsem se, ale ani jsem nepadala na ústa. Tak nějak to plynulo, radovala jsem se ze synových pokroků a najednou jsem zjistila, že bych pomalu mohla začít hledat práci (firma, ve které jsem pracovala, mezitím skončila svou činnost). Pravda, nejsem žádná kariéristka, takže i kdybych měla místo, asi bych to moc neřešila. Syna jsem si užila a jsem za to ráda. Když jsem pak nastoupila do práce, za celé tři roky synovy docházky do školky jsem viděla jednu jedinou besídku, protože jsem vždycky musela být v práci (naštěstí tatínek vždy zskočil a vše nafotil a nafilmoval). Téměř všechny nemoci zvládal také on, protože já musela pracovat a on si mohl vzít volno. Takže, ve finále jsem ráda, že jsem si užila aspoň ty tři roky.