Přidat názor k článku Tříletá mateřská dovolená - qui bono?

bravad - ááále, měly jsme tu podobný rozhovor nedávno a psala tu jedna holka, že s jedním příkladem té úžasné francouzské výchovy chodila (Amíci to mají s "odkládáním" podobně a Španělé úplně šíleně), a jak ten člověk dopadl a pak psala jedna au pair ze Španěl.

Nelze soudit jen z jednoho, dvou příkladů, ale psala jsem, že z lidí, kteří své rodiče od útlého dětství vídalí sporadicky (u nás se jim mámy třeba po práci věnují - tam to nebývá zvykem), vyrůstají silní, samostatní, inteligentní a vysoce vzdělaní jedinci, kteří jsou společnosti velmi ku prospěchu, kteří však po celý život řeší problémy se vztahy (a to nejen s rodiči).
Nekonec se třeba ožení či vdají a zplodí další silnou a vzdělanou ganeraci, která nebude znát ani své prarodiče, od rodičů zavčasu vypadne a sem tam je navštíví na pár hodin, protože si od dětství nemají o čem povídat...

Příkladem je i má kamarádka ze Španělska, která nesmírně obdivovala můj a sestřin vztah k rodičům a všeobecně rodinné vztahy tady u nás...
Sama své rodiče vídá 1x za rok, dva, nemá trvalý vztah, děti, buduje kariéru a je taková "marná"