Upřímně nevím, co je správné. Ve spoustě věcí musím s článkem souhlasit. Byl to pro mě šok. A to jsem pracovala i doma, takže jsem kontakt s prací tak úplně neztratila. Ale přesto moje sebevědomí šlo do kopru. A návrat do práce byl pro mě noční můra.
Na druhou stranu si neumím představit, že bych měla zůstat s dětmi doma tak krátkou dobu jako v zahraničí. Čas tak strašně rychle letí a už se nikdy nevrátí.
Jinak jsem chtěla ještě podotknout, že návrat do práce a péče o děti a domácnost je v Česku hodně náročná. Myslím si, že je to hodně proto, že práce na zkrácený úvazek je u nás téměř zázrak a navíc bývá často tak mizerně placená, že se to nevyplatí. A také české matky hodně vaří (alespoň já musím vařit denně, ačkoliv všichni mají teplé jídlo mimo domov) a najmout si třeba někoho na úklid, žehlení nebo hlídání (byť občasné) je naprosto nemyslitelné z finančních důvodů. Takže matky jsou tu hodně vytížené. Není zvykem koupit hotové jídlo (a když, tak je drahé) a jen ohřát. Nebo si objednat přímo hotové jídlo domů.
Možná mám o zahraničních poměrech zkreslené představy, ale vidím to tak.
Předchozí