Přidat názor k článku Tříletá mateřská dovolená - qui bono?

Naprosto souhlasím s obsahem článku. Mám dvě děti, 5 let a 3 měsíce a z vlastní zkušenosti vím, že ne každého celodenní péče o miminko uspokojuje. Už při první mateřské (tříleté) jsem po devítí měsících z toho věčného přebalovaní, krmení, uklízení a vaření dostávala tiky a sehnala si práci na částečný úvazek (2x týdně 12 hodin), hlavně proto, abych zase začala komunikovat s normálníma lidma (debaty s ostatními maminkami na téma, kolik má dítě zubů a jak často kadí, nepočítám, ty mě fakt nikdy nebraly :-D). Samozřejmě ne všude je toto možné, ale my naštěstí máme fungující babičku. Díky tomu jsem se asi doma nezbláznila a musím říct, že se synem máme úžasný vztah a navíc nemá problém, když ho "odložím" na hlídání k některé z tetiček.
Teď jsem zase na mateřské s 3 měsíční dcekrou, podnikám, přihlásila jsem se na vysokou školu a rozhodně nemám výčitky svědomí, když občas nestihu uvařit nebo uklidit. Ráda trávím s dětmi čas, jezdíme na výlety, čteme si, hrajeme, ale taky si udělám čas pro sebe, tudíž nemám problém dát malou třeba 2x měsíčně na celý víkend k babičce.
Poslední dobou začínám uvažovat, že bych si časem našla paní na hlídání tak 2 dny v týdnu, kdy si udělám práci a školu a zbývající dny se budu moct věnovat rodině bez toho, abych přemýšlela, co ještě musím všechno udělat.
Samozřejmě pokud někomu vyhovuje celý den běhat kolem dětí a domácnosti, je to naprosto v pořádku, ale já prostě nejsem ten typ. Můžete si o mě myslet, že jsem krkavčí matka, ale u nás to tak prostě funguje. Jsem spokojená já, manžel i děti. A to je podle mě nejdůležitější .