Přidat názor k článku Tříletá mateřská dovolená - qui bono?

přidávám se, díky za možnost být s dítětem do tří let doma, bylo to
krásné, užili jsme si to, každý ten rok byl jiný a ta vazba matky s dítětem je pak velice pevná a blízká
syn šel do školky už schopný zvládnout kolektiv, komunikoval, řekl, co se mu nelíbilo, co ano, obstaral se sám tzn. najedl, řekl si na záchod, uměl se obout, obléknout - a školku si zamiloval a dodnes rád vzpomíná
pro mě osobně je nepřijatelné dát miminko někomu na hlídání a soustředěně dělat kariéru - jak bych se mohla sousředit na kariéru (mám práci náročnou na psychiku, plnou stresu) a někde mít třeba brečící mimino? to bych absolutně nemohla fungovat, to vím
kariéra mi neutekla, když to dnes po osmi letech od MD všechno vidím a denně zažívám, je mi líto, že už nejsem ve věku, kdy bych si mohla ještě jednoho mrňouska pořídit, nýbrž musím být procesu a radostně budovat evropský kapitalismus a byrokracii
bohužel s věkem mě víc a víc zaplavuje pocit, že pojem kariéra je velmi relativní a rozhodně není kritériem pro spokojenost a klid (i když musím přiznat, že přináší víc peněz a to rozhodně je jedna z věcí, která je pro rodinu přínosná)