Přidat názor k článku Tříletá mateřská dovolená - qui bono?

Co žena a matka to názor.
Já kupříkladu vůbec nechápu, jak někdo to své kuře dokáže svěřit někomu jinému do péče a jít se realizovat.
Jsem vděčná za každou vteřinu, kterou mohu být se svými dvěma rošťáky, dýchat stejný vzduch a věnovat se mu. Je to to nejsmysluplnější co jsem kdy dělala a pravděpodobně budu dělat.
Jsem VŠ, technický typ, ale to mámovaté ve mně propuklo plnou silou a vše ostatní šlo do kopru, no o nějaké kariéře jsem tedy stejně nesnila nikdy.
Naopak, vše co jsem se kdy naučila naplno využívám právě jako žena na mateřské a už přemýšlím jak si jí co nejvíce prodloužit, aniž bych tedy své děti ochudila o dětský kolektiv a veškeré výhody s tím spojené.
Zatím tedy jen dle pozorování toho staršího - zatímco ve třech letech byl ještě blíž mimču, teď je to téměř puberťák. Jeho zapojení do života šlo přirozeně, žádné násilí.
Pozadu za dětmi ve školkách se všemi didaktickými postupy se mi také nejeví. Je sebevědomý, umí promluvit a má to hlavu a patu, má velké obzory a širé znalosti i o vědech, které se ve školkách neučí, umí čísla jistě do deseti a napřeskáčku do dvaceti, většinu písmen, kreslí smysluplné obrázky, baví se s dospělými, není mu zatěžko říci, děkuju a prosím a hlavně je mu zcela cizí chování typu heč já mám tohle a ne tohle ti nepučím, tedy kolektivní nezdravé soutěžení, které ovšem tedy nic neřeší, bohužel někdo si ho podrží až do dospělosti.

Ale naprosto chápu maminky, které to doma pálí, že raději svěří dítě chůvě nebo instituci, protože je opravdu možné, že by jinak bylo na dětské duši napácháno víc škody než užitku.