Přidat názor k článku Tříletá mateřská dovolená - qui bono?

Řeknu to takhle - frustrace na mateřské je bohužel prokletím nás moderních vzdělaných žen. Jednodušší typy žen, jak tak sleduju, jsou i dneska doma docela spokojené a nikam by se nehnaly.


Tudíž je to tak, že když velí finanční nutnost - jako ve Francii /plus jsou finančně výhodné školky a jesle/ - nebo když zavelí potřeba seberealizace, je třeba si to ideově zdůvodnit tak, že dítěti socializace velmi prospívá ve vývoji.

Ve skutečnosti si myslím, že pokud matka dělá na plný úvazek, vrací se všichni včetně dítěte domů vpodvečer a v podstatě s tím dítětem nesdílí nic. Jestli spolu mají tak extra pouto to nevím, ale fakt je, že citové pouto se těžko tvoří za dvě hodiny denně. Navíc myslím, že ta matka nemá po příchodu z práce extra náladu něco dítě učit. Už proto v západní Evropě se razí tzv. svobodný vývoj - pleny klidně do pěti let, dudlík totéž atd. Ve skutečnosti je to o tom, že se dítěti nemá kdo individuálně věnovat a čeká se, až dostane rozum a naučí se to samo. Což je v některých případech i dost pozdě.

Ano, dlouhá mateřská je pro část žen frustrující hlavně stereotypem, ale dítěti spíš prospívá. Ještě tříleté děti si v podstatě hrají vedle sebe, nikoliv spolu, takže ta výhody časné socializace mi jaksi uniká.

Bohužel ve chvíli, kdy stojí zájmy dítěte proti zájmům matky, prohrává často zájem toho dítěte. Ale neodzuju, plně to chápu, mě taky stereotyp drtí.